Čís. 1831.

Není zmatečností podle §u 281 čís. 11 tr. ř. ani porušení předpisu §u 55 tr. zák., ani, vyslovil-li soud, že používá práva §u 54 tr. zák. a přece vyměřil trest v rámci zákonné sazby.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1924, Zm I 415/24.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 17. dubna 1924, jímž obžalované byly uznány vinnými zločinem těžkého poškození na těle podle §u 143 tr. zák.
Důvody:
Obě zmateční stížnosti přicházejí v úvahu jen pokud uplatňují zmatek §u 281 čís. 11 tr. ř., ježto ve všech ostatních směrech vzaty byly stěžovatelkami zpět. Ve směru §u 281 čís. 11 tr. ř. jsou bezdůvodný. Zmatek spatřují v tom, že soud nalézací, jakkoli u obou stěžovatelek použil předpisu §u 54, u Dory A-ové též §u 55 tr. zák., vyměřil jim trest, aniž zaměnil žalář v mírnější stupeň, v rámci zákonné trestní sazby. Pokud jde o stížnost Dory A-ové, budiž především podotknuto, že o zmatek dle §u 281 čís. 11 tr. ř., podmiňující porušení zákona v předpisu §u 55 tr. zák., vůbec nemůže býti řeči, protože předpis ten již dle svého doslovu nepředpisuje snížení trestu pod nejnižší mez zákonné trestní sazby, nýbrž toliko částečnou náhradu trestu, jak by jinak co do trvání shledán byl přiměřeným, i v rámсi zákonné trestní sazby, jedním nebo několika způsoby zostření v §u 19 vytčenými. Pokud však jde o předpis §u 54 tr. zák., přisvědčiti jest ovšem stížnostem, dovozují-li z porovnáni §§ů 54 a 53 tr. zák., že soud nalézací, kdyžtě přes to, že vyslovil, že používá práva §u 54 tr. zák., vyměřil trest těžkým žalářem v rámci zákonné trestní sazby, ve skutečnosti tohoto práva nepoužil. Než okolnost ta opodstatniti nemůže zmatečnost rozsudků vůbec a zejména dle §u 281 čís. 11 tr. ř. I § 54 tr. zák. stanoví, jak vyplývá z nadpisu §u 55 tr. zák. a z výrazu »může«, jehož v obou předpisech použito, jen právo soudu trest v rozsahu tam uvedeném za určitých předpokladů zmírniti (zkrátiti). Povinnosti soudu, by, shledal-li podmínky §u 54 tr. zák., za všech okolností zaměnil žalář v mírnější stupeň nebo vyměřil trest pod nejnižší mez zákonné sazby, dle předpisu zákona není. Proto nemůže soud nalézací tím, že přes to, že shledal tyto předpoklady, ani druh žaláře nezmírnil, ani s trestem pod nejnižší zákonnou sazbu nesešel, porušiti zákon; jen tak dopustil by se však zmatečnosti. Tomu odpovídá i trestní řád svým předpisem §u 281 čís. 11 (§ 344 čís. 12), vyslovujícím zmatečnost rozsudku ve výroku o trestu, když soud překročil meze příslušejícího mu práva zmírňovacího (nebo zaměňovacího). O překročení mezí zmíněného práva může býti řeč jen tehda, je-li právo to preceptivním předpisem zákona nějak omezeno. Tak jest tomu, je-li v určitém případě jeho použití vůbec (§ 16 odstavec prvý lichevního zákona) nebo přes jistou míru (týž § odstavec druhý; § 338 tr. ř.; srovnej též § 28 zákona na ochranu republiky) výslovným předpisem zákona vyloučeno, nebo když soud zmírnil trest žaláře na vězení nebo peněžitou pokutu a pod. Otázku, mělo-li či nemělo-li práva jinak přípustného dle zmíněných §§ů v konkrétním případě požito býti vůbec, a byly-li předpoklady dány, a do jaké míry, nelze přivésti ku přezkoumání vyšší stolicí pořadem zmateční stížnosti, nýbrž jako otázku volného soudcovského uvážení výhradně pořadem odvolání. O nic jiného však v přítomném případě ve skutečnosti nejde, to ani, vezme-li se v úvahu, že soud v rozsudku výslovně prohlásil, že shledává zákonné podmínky mimořádného zmírnění. Neboť, jakmile přes to vyměřil trest co do druhu žaláře i co do trvání v mezích zákonné sazby, dal tím na jevo, že trest ten uznává provinění obžalovaných za daných poměrů přiměřeným a že neshledal převahu polehčujících okolností přes odůvodněnou naději na polepšení tak závažnou, aby z rámce zákonné trestní sazby v uvedených směrech vykročil. Přes opačné tvrzení rozsudku soud tedy ve skutečnosti svého práva zmírňovacího vůbec nepoužil, nýbrž zachoval se toliko dle předpisu §u 53 tr. zák., a jde jen o pochybení čistě formální, když tvrdil, že používá i §u 54 tr. zák. Nějaká ani za podmínek §u 54 tr. zák. neexistující povinnost zákonná zmírniti druh žaláře nebo sejíti pod nejnižší mez zákonné sazby porušena nebyla. Není dána zmatečnost dle §u 281 čís. 11 tr. ř., když soud nalézací sešel s trestem pod nejnižší mez zákonné sazby jen proto, že opominul zákonného předpisu o mimořádném snížení trestu výslovně v rozsudku se dovolávati (viz rozhodnutí sb. 3503). Obdobně má se věc v případě přítomném, kde soud sice předpisu §u 54 tr. zák. se dovolává, avšak přes to. trest v rámci zákonné trestní sazby vyměřil, a, kdyby i v případě prvém připustiti bylo, že by zmatek §u 281 čís. 11 tr. ř. pro překročení mezí zákonité trestní sazby, pokud tato podmíněna jest přitěžujícími nebo polehčujícími okolnostmi, v zákoně jmenovitě uvedenými, přišel v úvahu, jakmile soud v důvodech rozsudku výslovně uvedl, že zákonných podmínek pro mimořádné snížení trestu pod nejnižší mez zákonné trestní sazby neshledal, protože soud v případě tom vázán byl preceptivním předpisem §u 53 tr. zák. na rámec zákonité trestní sazby, z něhož vykročiti nesměl, není tomu tak, jakmile sice soud prohlásil v rozsudku, jako v tomto případě, že předpoklady §u 54 tr. zák. shledává, a §u 54 tr. zák. používá, přes to však trest v rámci zákonné trestní sazby vyměřil, poněvadž v případě tom nepoužil toliko práva jemu zákonem vyhraženého, neučinil něco, co učiniti směl, k čemuž však dle zákona nijak nebyl zavázán. Zmateční stížnosti bylo proto zavrhnouti, a otázka přiměřenosti trestu bude řešena při vyřizování odvolání, provedených in eventum oběma stěžovatelkami.

Citace:

č. 1831. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 763-765.