čís. 1712.

Podle §u 79 tr. ř. nutno předvolání k hlavnímu líčení doručit» buď soukromému obžalobe» nebo jeho zástupci, ne však oběma.
Nedostavil-li se soukromý obžalobce k hlavnímu přelíčení, jest postupovat» dle §u 46 odstavec třetí tr. ř., i když bylo jeho nedostavení se omluveno a onemocnění ohlášeno svědkem, jenž plné moc» a lékařského vysvědčení nepředložil.
(Rozh. ze dne 23. srpna 1924, Zm I 535/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích ze dne 30. dubna 1924, kterým odvolání soukromé obžalobkyně bylo vyhověno, rozsudek okresního soudu v Teplicích-Šanově ze dne 14. ledna 1924 zrušen a témuž soudu nařízeno, by ve věci znovu jednal, porušen byl zákon v ustanovení §u 46 odstavec třetí tr. ř., rozsudek ten se zrušuje a rozsudek okresního soudu v Teplicích-Šanově nastupuje zase platnost.
Důvody:
Hermína S-ová podala dne 5. listopadu 1923 u okresního-soudu, v Teplicích-Šanově obžalobu proti Ad. L-ovi, Františku a Anně D-ovým pro urážku na cti. Při hlavním přelíčení dne 12. listopadu 1923 zastupoval soukromou obžalobkyni Dr. P., obhájcem byl Dr. K. Hlavní přelíčení bylo odročeno a dne 13. listopadu 1923 ustanoveno na 14. ledna .924. Soudce nařídil, by k němu byli předvoláni soukromá obžalobkyně, její zástuce Dr. P., obvinění s obhájcem a svědek Antonín C., otec soukromé obžalobkyně. K hlavnímu přelíčení dne 14. ledna 1924 nedostavili se ani soukromá obžalobkyně (dle zpátečního lístku byla řádně obeslána), ani její zástupce Dr. P. (zdali byl řádně obeslán, není zjištěno, zpáteční lístek schází ve spise). Svědek Antonín C. prohlásil, že soukromá obžalobkyně onemocněla a žádal, by proto hlavní líčení bylo ihned odročeno. Plnou mocí se Antonín C. nevykázal, prohlášení nepodal jako zástupce Hermíny S-ové, lékařského vysvědčení nepředložil. Obhájce učinil návrh, aby byl vynesen sprošťující rozsudek vzhledem k tomu, že se soukromá, obžalobkyně nedostavila, ačkoliv byla řádně předvolána, pročež jest míti za to, že od obžaloby upustila. Okresní soud tomuto návrhu vyhověl a vynesl sprošťující rozsudek dle §u 259 čís. 2 tr. ř. Proti tomuto rozsudku podala soukromá obžalobkyně odvolání. Krajský jako odvolací soud v Litoměřicích zrušil rozsudkem ze dne 30. dubna 1924 rozsudek okresního soudu v TeplicíchŠanově a nařídil okresnímu soudu, by v této věci znovu jednal. V důvodech tohoto rozsudku uvádí krajský soud po vylíčení skutkové podstaty, že okresní soud tímto postupem porušil předpis, který musí býti zachován, neboť nebyl ani zástupce soukromé obžalobkyně řádně k líčení obeslán a soukromá obžalobkyně pro nemoc se k líčení dostaviti nemohla.
Rozsudek odvolacího soudu se nesrovnává se zákonem. Soukromá obžalobkyně Hermína S-ová byla k hlavnímu líčení řádně předvolána, čímž vyhověno předpisu §u 79 tr. ř., jenž pouze žádá, aby buď soukromému obžalobci nebo jeho zástupci předvolání bylo doručeno, nikoliv však oběma. Tím, že se soukromá obžalobkyně k líčení nedostavila, nastal případ §u 46 odstavec třetí tr. ř., že totiž má se za to, že soukromý obžalobce od dalšího stíhání upustil. Pakli se soukromá obžalobkyně pro nemoc dostaviti nemohla, bylo na ní, by dle ustanovení §u 455 tr. ř. dala se při hlavním líčení zastupovati plnomocníkem, jenž však má zvláštní plnornocensťví předložití. Za takového plnomocníka nebylo lze pokládati Antonína C-e, otce provdané soukromé obžalobkyně Hermíny S-ové, jenž předvolán byl k hlavnímu líčení jako svědek a jenž dle jednacího protokolu zvláštní plné moci nepředložil a toliko prohlásil, že soukromá obžalobkyně onemocněla. Právem byl proto vynesen okresním soudem v Teplicích-Šanově rozsudek sprošťující podle §u 259 čís. 2 tr. ř.

Citace:

č. 1712. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 522-523.