Čís. 1583.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Zda jde v určitém případě o mimořádné poměry válkou vyvolané, nelze posuzovati dle všeobecného stavu tržních a hospodářských poměrů, nýbrž dle zvláštních okolností případu.
Nelze požadovatí na prodateli, by svůj výhodný nákup přenesl na kupitele.
(Rozh. ze dne 31. března 1924, Kr II 594/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě ve Znojmě ze dne 23. října 1923, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin podle §u 7 odstavec třetí zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud odmítá použití zákona o válečné lichvě na skutek obžalovaného z důvodu, že dnešní tržní a hospodářské poměry jsou již úplně ustálené, že nelze jíž mluviti o poměrech válkou vyvolaných a že nelze tudíž říci, že obžalovaný, ač požadoval a dal si poskytnouti za kůzle cenu zřejmě přemrštěnou, jednal využívaje oněch poměrů. Právem napadá zmateční stížnost veřejného obžalobce názor, jímž se nalézací soud takto řídil, jako právně pochybený důvodem zmatečnosti čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. Pokud jest zákon v platnosti, nelze důvodně popříti, že dle směrodatného náhledu zákonodárce jsou tu ještě před- poklady, které daly podnět k vydání zákona a jejichž neblahému vlivu čelí zákon zákazy činů, umožňujících nebo sesilujících nepříznivý vliv oněch předpokladů na zákonem chráněné zájmy obyvatelstva. Podnětem k vydání zákona o válečné lichvě a předmětem obranných, potírajících, zdolávajících snah jeho byla válkou vyvolaná změna poměrů, na nichž závisí zásobování obyvatelstva předměty potřeby. Při této změně nejde toliko o objektivní úkazy, nejde toliko o to, že výroba a dovoz klesly, že i v dopravě nastaly různé omezení a poruchy, které ztěžovaly, ba částečně znemožňovaly zásobování krajů, v nichž vyskytl se nedostatek toho neb onoho druhu zboží, z jiných krajů, v nichž ho byl poměrný nadbytek; dále, že nepříznivý stav tuzemské měny bránil dostatečnému dovozu zboží určitých druhů z cizích států, z nichž bylo v době mírové dováženo, a že rozpadnutím se rakouského státu stala se obtížnější distribuce zásob předmětů potřeby, jak se prováděla mezi částmi onoho státu. Podstatného významu jsou též momenty osobní. Strachem, v době války a v první době po válce všeobecným, že nabídka bude příště ještě spořejší a zdrženlivější, a obavou, že ceny dále stoupnou, odvyklo obyvatelstvo neb alespoň značná část jeho tomu, by vyhledalo vždy nejlacinější pramen nákupu, a stalo se ochotným, použiti ihned první naskytnuvší se příležitosti k nákupu, třebaže se mu jest uvoliti v cenu přemrštěnou. Z oné obavy a z této třebaže neprozřetelné ochoty spotřebitelstva může i nadále kořistiti alespoň část osob na výrobě a převodu zboží z výroby do spotřeby účastněných, jež uvolněním soutěže za války si zvykly, těžiti ze stísněné nálady spotřebitelstva pro svůj prospěch více, než v době mírové bylo možno a v řádném obchodě obvyklo. Takové poměry, v podstatě jiné než v míru, jsou zde též nyní dle předpokladu zákonodárce, jenž by jinak onen zákon byl již zrušil. Arciť předpokládá ustanovení §u 7 využitkování mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Předpokládá se tedy, že pachatel jest si vědom, že takové poměry tu jsou a činí spotřebitele ochotným k uvolení se v cenu zřejmě přemrštěnou. Zdali tomu tak jest v určitém případě, nelze posuzovati dle všeobecného stavu tržních a hospodářských poměrů, nýbrž jen dle zvláštních okolností případu, to jest dle toho, jaké byly v době činu co do druhu zboží, o jaké jde, poměry ve výrobě, obchodě a poptávce, jak všeobecně tak v okrsku, kde se trestný čin stal, a co mohlo účinkovati na rozhodování se spotřebitele ohledně nákupu a ceny v poměru jeho k pachateli. O těchto poměrech však nalézací soud vůbec neuvažuje, ponechávaje ve svých právních úvahách zejména stranou otázku, zda nepoukazuje skutečnost, že se odběratel obžalovaného uvolil v cenu, dle zjištění rozsudkového zřejmě přemrštěnou, a další tvrzení obžalovaného, že bylo k vypátrání příležitosti nákupu třeba dalekých cest, k takovým okolnostem, jež by bylo podřaditi zákonnému pojmu mimořádných poměrů válkou vyvolaných. Popíraje povšechně trvání mimořádných poměrů válkou vyvolaných a neuvažuje o tomto pojmu s hlediska zvláštních okolností případu vykládá si napadený rozsudek zákon nesprávně. Sprošťující jeho výrok, opírající se o pochybený výklad zákona, je zmatečným dle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. a bylo jej zrušiti. Zjištěné skutečnosti nestačí při správném výkladu zákona, aby bylo rozhodnuto již nyní ve věci samé. Dlužno připomenouti, že dálo-li se zcizení předmětu potřeby za cenu nízkou, skutečnou hodnotou jeho neodůvodněnou, na základě určitých okolností, které se sběhly v osobě prodávajícího neb kupujícího a znamenají pro prodávajícího snad ztrátu, pro kupujícího pak náhodnou osobní výhodu, nelze ovšem na tomto rozumně požadovati, by při dalším zcizení poskytl novému nabyvateli (spotřebiteli) touž výhodu, které se jemu bylo dostalo.

Citace:

č. 1583. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 293-295.