Čís. 1709.

Ublížením na cti ve smyslu §u 99 (98 b) tr. zák. jest každé snížení vážnosti, které kdo požívá ve společenských kruzích pro něho rozhodných.
(Rozh. ze dne 18. srpna 1924, Zm II 133/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 24. ledna 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podle §u 99 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Ublížením na cti podle §ů 98 a 99 tr. zák. dlužno rozuměti snížení vážnosti, které někdo požívá ve společenských kruzích, pro něho rozhodných. Hrozil-li v tomto případě obžalovaný/jak rozsudek zjišťuje, 12 členům obecního výboru v O. ze msty bezdůvodným a zlomyslným udáním u úřadů a napadením v novinách pro domnělé nečestné a nedovolené jednání, právně uznal první soud, že splnění této pohrůžky by mělo pro napadené za následek újmu na dobré pověsti a vážnosti u spoluobčanů, uváží-li se, že i zcela bezdůvodná a vymyšlená tvrzení, dotýkající se cti napadeného, docházejí snadno víry v nesoudné nebo neinformované veřejnosti a obrana proti takovému útoku, zejména, stal-li se tiskem, bývá nesnadná a zřídka úspěšná, zanechávajíc na to v interesovaných kruzích Částo dojem, že »na věci bylo přece něco pravdy« dle zásady »calumniare audacter — semper aliquid haeret«. Dlužno proto souhlasiti s prvním soudem, že pohrůžka obžalovaného spadá pod ustanovení §§ů 98 a 99 tr. zák. ježto jde zřejmě o pohrůžku ublížením na cti.

Citace:

č. 1709. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 519-520.