Čís. 1564.

I společník veřejné obchodní společnosti může se dopustiti zpronevěry na jmění společnosti, přivlastnil-li si bezprávně součástky jmění, sloužícího ke společnému provozování obchodu v míře, která převyšuje jeho podíl na společném jmění nebo na zisku.
(Rozh. ze dne 22. března 1924, Kr I 790/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. listopadu 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §§ů 183, 184 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti odsuzujícímu výroku pro zločin zpronevěry důvod zmatečnosti čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Odsouzení obžalovaného pro přestupek krádeže vůbec nenapadá. Stěžovatel má za to, že zjištěné jednání obžalovaného, jež soud podřaďuje pod ustanovení §§ů 183 a 184 tr. zák., není vůbec trestným, poněvadž prý nemůže tu býti řeči o věci svěřené z této příčiny: Obžalovaný provozoval (jak zjišťuje rozsudek) s manžely M-ovými obchod prasaty, do něhož M-ovi dávali peníze; peníze, které byly od manželů M-ových poskytovány obžalovanému k nákupu dobytka, mají prý povahu společenských vkladů, určených ku provozování společného obchodu za účelem dosažení společného zisku; nenaložil-li obžalovaný se vkladem, který jako společník přijal a spravoval, dle platného ujednání s druhými společníky k účelu, k němuž byl určen, totiž k nákupu prasat, nýbrž ponechal-li si jej pro sebe, vykonával prý jen disposiční právo, které mu jako společníku ohledně společenského jmění přísluší. Jde prý ve skutečnosti o veřejnou obchodní společnost podle čl. 85 a násl. obch. zák.; podle čl. 91 obch. zák. dlužno prý pokládati peníze a věci do ní vnesené za vlastnictví společnosti; součástky společenského jmění nejsou však pro společníky statkem svěřeným, nýbrž jejich vlastním, s nímž jsou oprávněni (s výhradou vzájemného ručení) samostatně nakládati. Proto prý nemůže jíti o trestnou zpronevěru, nýbrž o poměr civilněprávní. K témuž výsledku se prý dojde, posuzuje-li se věc podle §u 1183 obč. zák. Avšak zmateční stížnost není odůvodněna. Především nezjišťuje první soud žádných skutečností, z nichž by se dalo souditi, že mezi obžalovaným a manželi M-ovými byla uzavřena smlouva společenská ve smyslu čl. 85 obch. zák. Již tím padají všecky závěry, které zmateční stížnost vyvozuje z ustanovení obchodního zákona o právních poměrech mezi společníky a jejich civilním ručení pro domnělou jejich beztrestnost v případě, že si bezprávně přivlastnili součástku společenského jmění. Že i veřejný společník zodpovídá trestně, zejména, zadrží a přivlastní-li si bezprávně, bez vědomí a proti vůli ostatních společníků, část společenského jmění v částce, převyšující jeho podíl, v úmyslu, by použil tohoto jmění výhradně pro sebe, vyplývá prostě z úvahy, že takovéto jednání daleko překročuje meze civilního ručení veřejného společníka, společenské jmění nepoctivě spravujícího (čl. 95, 125, 128 obch. zák.), naplňujíc zákonné známky skutkové podstaty buď § 171 nebo 183 tr. zák. V tomto případě, kde prvý soud zjišťuje, že obžalovaný provozoval se svým švagrem Františkem M-em a jeho manželkou Annou M-ovou obchod selaty tím způsobem, že oba švagři jezdili společně po trzích, kde nakupovali selata za peníze, které do obchodu dávala Anna M-ová, a zase je dále prodávali a o zisk se dělili na polovičku, dalo by se spíše mluviti o případné společnosti ve smyslu čl. 266 obch. zák., po případě o výdělkové společnosti ve smyslu §u 1175 obč. zák. Ale také v tomto případě není vyloučena trestní zodpovědnost společníkova podle §u 183 tr. zák., jakmile jest zjištěno, že si bezprávně zadržel a přivlastnil součástky jmění, sloužícího ke společnému provozování obchodu v míře, která převyšuje jeho podíl buď na společenském jmění nebo na zisku. A v tomto směru je zjištěno, že obžalovaný přijal od M-a 7200 Kč s výslovným příkazem, aby za ně koupil selata, která měla býti na společný účet prodána, vydané a stržené peníze měly býti súčtovány a zisk mezi společníky rozdělen. Obžalovaný však, ač věděl, k jakému účelu mu peníze byly svěřeny, selat nekoupil, peníze si bezprávně zadržel a přivlastnil tím, že je úmyslně spotřeboval pro sebe a disponoval takto svěřeným jměním manželů M-ových bez jejich svolení a proti vyslovenému příkazu jejich, jakoby bylo jeho výhradným majetkem. Takto zpronevěřil celých 7200 Kč, uváží-li se, že neměl při společném obchodování, jak vychází na jevo z rozsudku, žádného peněžního vkladu a podíl na zisku by mu byl příslušel jen tenkráte, kdyby byl obchod dle ujednání a s prospěchem provedl. Odsuzující výrok odpovídá správnému použití zákona a bylo proto neodůvodněnou zmateční stížnost zavrhnouti.

Citace:

č. 1564. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 263-264.