Čís. 1817.

Obecní polní hlídač nepožívá ochrany §u 68 tr. zák., nebyl-li v době spáchaného činu obcí řádně ustanoven, byť i byl okresní politickou správou db přísahy vzat.
Požívá ochrany jen pokud nevybočuje z mezí povinnostmi jeho povolání mu vykázaných.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1924, Zm I 716/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 19. září 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením ve smyslu §u 312 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolávajíc se číselně zmatečnosti §u 281 čís. 9 a) tr. ř., vytýká zmateční stížnost, poukazujíc k tomu, že Bohumil S. byl politickou správou ustanoven polním hlídačem bez vědomí obce, rozsudku zřejmě neúplnost, pokud se nezabývá věcně obsahem přípisu obecního úřadu v L. ze dne 12. srpna 1924, při hlavním přelíčení přečteného. Soud béře na základě dekretu okresní politické správy na Kladně za prokázáno, že Bohumil S. jest obecním přísežným hlídačem; z předloženého duplikátu tohoto dekretu ze dne 3. září 1922 skutečně vyplývá, že Bohumil S. k žádosti obecního úřadu v L. dne 8. srpna 1919 vykonal přísahu ve smyslu zákona ze dne 12. října 1875, čís. 76 z. zák. jako ustanovený polní hlídač pro obvod obce L-cké; avšak v příkrém rozporu s obsahem tohoto dekretu jest připiš obecního úřadu v L. ze dne 12. srpna 1924, dle něhož obecnímu úřadu známo není, zdali Bohumil S. hlášen byl politické správě jako polní hlídač, ježto ani odznak veřejně nenosí. Obsah tohoto přípisu rozsudek cituje; hodnocením jeho obsahu, pro řádné posuzování věci velmi závažného, se však nezabývá. Z ustanovení zákona ze dne 12. října 1875 čís. 76 z. zák. vyplývá, že k ochraně polního majetku mají se zříditi polní hlídači, a je dle druhého odstavce §u 18 zpravidla každá obec povinna pro pozemky svého obvodu příslušný personál k ochraně polního majetku ustanoviti. Dle §u 19 mohou i jednotlivci (majitelé alespoň 50 hektarů pozemků) zvláštní zřízence pro pozemky tyto ustanoviti. Má-li takto obcí nebo jednotlivcem zřízenému hlídači propůjčena býti vlastnost veřejné stráže ve smyslu zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák., musí dále hlídač okresní politickou správou býti potvrzen a vzat v přísahu (§ 20 čís. 1 uvedeného zemského zák.).
Dle druhého odstavce §u 20 lze však jen k žádosti toho, kdo hlídače ustanovil, jej potvrditi a v přísahu vzíti. Konstitutivním a rozhodujícím aktem je tedy ustanovení obcí neb oprávněným jednotlivcem; potvrzení okresní politickou správou a vzetí do přísahy je významu pouze sekunderního, sloužící tomuto účelu, by hlídači pokládáni byli za veřejnou stráž. Oznamuje-li obecní úřad v L. ve svém připíše ze dne 12. srpna 1924, že mu není známo, zda politické správě Bohumil S. hlášen byl jako polní hlídač a že ani odznak polního hlídače veřejně nenosí, objevují se vážné pochybnosti, je-li S. vůbec dle §u 18 cit. z. zák. řádně ustanoveným obecním polním hlídačem. V dekretu okresní politické správy (duplikátu ze dne 9. září 1922) uvádí se ovšem, že pro katastrální okres obce L-cké k žádosti obecního úřadu v L. do přísahy byl vzat; avšak s ohledem na shora uvedený připiš obecního úřadu není vyloučeno, že k přísaze této došlo snad nedorozuměním, neb nedopatřením, případně i činem svémocným bez souhlasu obce neb bez řádného ustanovení obcí, aneb, že S. v roce 1919 obecním hlídačem polním ustanoven byl, že však úřadu toho obecním úřadem později zase byl zbaven. Veškeré tyto okolnosti vyžadují náležitého vysvětlení, neboť není myslitelno, aby obec podala vyjádření shora uvedeného obsahu, — předpokládaje přirozeně jeho správnost, — byl-li S. řádně obcí polním hlídačem ustanoven, vykonával-li úřad ten v oboru §§y 26 až 29 cit. z. zák. blíže vymezeném řádně, obzvlášť i v době činu, o nějž tu jde, a nebyl-li úřadu toho snad obcí později zbaven; právem stěžuje si proto obžalovaný do rozsudku, pokud se obsahem zmíněného připíšu obecního úřadu blíže nezabývá, a bude na nalézacím soudu, aby po případném dalším šetření přesně zjistil, byl-li S. v době spáchaného činu ještě obcí řádně ustanoveným polním hlídačem čili nic; nebyl-li jím, buďto že obcí vůbec hlídačem ustanoven nebyl, buďto že dodatečně úřadu toho obcí byl zbaven, pak nelze ho považovati za veřejnou stráž ve smyslu zákona z 16. června 1872, čís. 84 ř. zák., byť i okresní politickou správou dne 8. srpna 1919 byl jako polní hlídač do přísahy vzat a byť i snad obec byla opomenula ve smyslu §u 30 odstavec druhý z. zák. čís. 76 z roku 1875 případnou změnu personálu politické správě řádně ohlásiti.
Avšak i kdyby tu byly zákonité předpoklady, by S-a byl považován za úřední osobu zákonem chráněnou, nelze upříti zmateční stížnosti oprávnění, pokud dále s hlediska §u 281 čís. 5 tr. ř. vytýká rozsudku vnitřní rozpor, správněji nedostatek důvodů, ohledně otázky, staly-li se urážky stěžovateli za vinu kladené, když S. »svou službu konal«. Rozsudek ve směru tom vylučuje skutkovou povahu zločinu ve smyslu §u 81 tr. zák., poněvadž S. odcházeje z místa, kde výstup s K-ovou měl, již nebyl v žádném »služebním výkonu«; uznal ho však vinným přestupkem §u 312 tr. zák., ježto se ještě »nalézal ve službě«. V čem tato služba pozůstávala, z důvodů patrno není; nelze seznati z důvodů, nalézal-li se snad S. jako řádně stanovený hlídač polní na obvyklé služební obchůzce v okrsku jemu přikázaném, aneb má-li soud za to, že se nalézal ve službě proto, že byl právě na odchodu od místa, kde předsevzal určitý služební výkon. Bude na soudu nalézacím, aby v tomto směru svůj výrok náležitě odůvodnil, při čemž se podotýká, že v zásadě dostává se polnímu hlídači ochrany zákona po celou dobu nepřetržitého jeho úřadu od formálního započetí až do formálního zakončení úředního jednání; vybočuje-li však v době té z mezí povinnostmi jeho povolání mu vykázaných způsobem takovým, že lze úřední jednání považovati na tu dobu věcně za přerušené, nemůže se dovolávati zvláštní ochrany zákona, poněvadž takové jednání, vypadající z rámce povinnosti, nespadá pod pojem vykonávání služby; třeba tedy zjistili, jednak, že útok na S-u se stal v době mezi formálním započetím a zakončením úředního jednání, dále však i že S-ou nebylo z něho právě v době útoku — (přihlížejíc k jeho předchozímu chování se vůči K-ové, již stěžovatel — otec její — přispěl na pomoc) — vybočeno, a že úřední jednání nebylo přerušeno, byť i ne formálně, tož přece aspoň věcně.

Citace:

č. 1817. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 733-735.