Čís. 1567.

Zákon ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák. o zamezení a potlačení nakažlivých nemocí zvířecích.
Slovensko není cizozemskem ve smyslu §u 5 zákona.
(Rozh. ze dne 24. března 1924, Kr II 348/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 15. května 1923, jímž stěžovatel uznán byl vinným přečinem §u 65 zákona ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a přikázal věc příslušnému okresnímu soudu k opětnému projednání a rozsouzení ve směru přestupku §u 64 zákona ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, dovolávající se důvodu čís. 9 a), správně 10 §u 281 tr. ř., jest odůvodněna. Nelze ovšem popříti, že ustanovení §u 5 jež se nalézá v II. oddílu zákona o nemocech zvířecích čís. 177/1909 ř. zák. s nadpisem »Jak se zabraňuje zavlečení nakažlivých nemocí zvířecích ze zemí, jež nepatří k obvodu působnosti tohoto zákona« a připouští vydání zapovědí dovozu a průvozu zvířat, vypukne-li v některé zemi, nenáležející k obvodu, kde tento zákon platí, nakažlivá nemoc zvířecí a je-li se obávati, že by byla zavlečena do tohoto území, dle svého znění krylo by i dnes vydání takového zákona na Moravě proti dovozu ze Slovenska, ježto na Slovensku neplatí dosud v příčině nakažlivých nemocí zvířecích zákon ze dne 6. srpna 1909, čís. 177 ř. zák., v zemích dříve českých platný, nýbrž zákon uherský, a zákon ten, mluvě o »zemích, nepatřících k obvodu působnosti tohoto zákona« měl ovšem' na zřeteli kterékoli území, jehož odchylné zákonodárství a zařízení ve věcech veterinářských nezaručovalo stejnou měrou ochranu dobytka v obvodu působnosti tohoto zákona proti nákaze, jako tento zákon. Než toto čistě formalistické stanovisko nevyhovovalo by, jak správně zmateční stížnost na to poukazuje, vzhledem k nynějším změněným státoprávním poměrům pravému smyslu zákona. Chtěltě zákon předpisy II. oddílu, jak nasvědčuje tomu celá úprava tohoto oddílu a doslov jednotlivých jeho §§ů, uzavříti právě země, v říšské radě zastoupené, proti zavlečení nemocí dobytčích z cizozemská do tuzemska. Že k cizozemsku čítalo se tehdy i dřívější Uhersko, k Rakousku v užším poměru státoprávním stojící, na věci ničeho nemění, uváží-li se, že právě se strany Uherska přímo úzkostlivě bylo na to hleděno, by jeho státní samostatnost v každém směru byla zdůrazňována. Za nynějšího poměru Slovenska a Podkarpatské Rusi k českým zemím republiky, jak upraven jest §§y 2 a násl. ústavní listiny, jeví se přes různost v obojím zákonodárství užívání předpisu §u 5 zákona o nemocech zvířecích k uzavírání jedné části republiky proti jiné části neudržitelným, čímž vratkým stalo se ovšem i podřadění překročení zákazu dovozu z území slovenského do bývalých zemí českých pod § 65 zák., třebaže se vyhláška zemské správy politické, jejíž zákaz byl překročen, dovolává §u 5 zákona o nem. dob. Překročení zákazu může přijití v úvahu jen po případě jako přestupek podle §u 64 cit. zák. Bylo proto vyhověti zmateční stížnosti obžalovaného, rozsudek zrušiti jako zmatečný a dále naříditi, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 1567. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 269-270.