Čís. 1486.

Předložení povinných výtisků není rozšiřováním ve smyslu článku III. odstavec čtvrtý tiskové novely (zákon ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák.).
(Rozh. ze dne 8. února 1924, Kr II 485/23.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 21. září 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem článku III. čís. 1 a 5 zákona ze dne 15. října 1868, čís. 142 ř. zák. ve znění §u 42 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a sprostil dle §u 259 čís. 3 tr. ř. obžalovaného z obžaloby pro tento přečin.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje zmatek čís. 9 a) §u 281 tr. ř., poněvadž soud uznal obžalovaného vinným přečinem dle článku III. tiskové novely z roku 1868 (§ 42 zákona na ochranu republiky), jakkoli se obžalovaný obmezil toliko na předložení povinných exemplářů povolaným úřadům. Zmateční stížnosti nelze odepříti oprávnění. Soud ovšem zjistil, že krom povinných kartáčových výtisků, vyhotoveny byly již i výtisky řádné, nezjišťuje však, že by krom předložení úřadům vykonáno bylo něco, čím by byly bývaly učiněny přístupnými obecenstvu. Přeš to shledává však již v pouhém předložení povinných exemplářů úřadům počátek rozšiřování (§ 6 tisk. zák.), na němž činí čtvrtý odstavec citované novely závislou odpovědnost za zanedbání povinné péče, poukazuje na to, že, prohlásila-li judikatura již předložení povinných exemplářů za pokus rozšiřování, nutno v takovém pokusu spatřovati také již započetí rozšiřování. Tato argumentace jest však nesprávná. Na rozdíl od jiných zákonů (na př. francouzského, který ovšem shledává trestný pokus teprve v započetí vykonávání deliktu), činí trestní zákon v §u 8 trestnost pokusu závislou na předsevzaté činnosti, ke skutečnému vykonávání trestního činu vedoucí. Klade tedy počátek trestnosti do období, které nemusí nutně spadati v jedno se započetím provedení, nýbrž může mu i předcházeti, jakmile jen vede přímo k započetí provedení. Krom toho sluší uvážiti, že přečin dle článku III. cit. nov. (§ 42 zákona na ochranu republiky) jest deliktem čistě kulposním, který jako takový dle své povahy pokusu vůbec nepřipouští. Shledala-li tedy judikatura vším právem v předložení povinných exemplářů úřadům trestný pokus přečinu dle §u 24 tisk. zák. (sbírka Dr. Vážný čís. 94), nelze z toho odvozovati též trestnost téže činnosti vzhledem k deliktu dle článku III. novely, jenž, nepřipouštěje trestného pokusu, stává se trestným teprve skutečným započetím rozšiřování, ne již zamýšleným započetím rozšiřování, k jehož skutečnému vykonání vedoucí čin byl ovšem předložením povinných exemplářů předsevzat, aniž však s rozšiřováním samým bylo již započato, jak to vyžaduje pro trestnost deliktu dle článku III. tiskové novely odstavec čtvrtý téhož článku. Neboť rozšiřováním rozumí zákon všeliké úmyslné jednání, jímž činí se tiskopis přístupným individuelně neomezenému počtu osob (sbírka Dr. Vážný čís. 94), čímž však ani v období počátku pouhé předložení povinných exemplářů ještě není, byť i, jak soud zjišťuje, krom kartáčových výtisků vyhotoveny byly již i výtisky řádné, jichž případné uvedení mezi obecenstvo závislým učiněno bylo na případném zabavení nebo nezabavení exemplářů, předložených úřadům. Tomuto právnímu názoru neodporuje ani předpis §u 17 zákona o tisku ohledně povinnosti, předložiti povinný exemplář hned, když se započne s rozšiřováním, poněvadž zákonem stanovená pejpozdější doba pro splnění této povinnosti nevylučuje, že by se předloženi to nemohlo, státi i před započetím rozšiřování, jak bylo torpu, v tomto případě (viz tež rozh. bývalého nejvyššího soudu, uveřejnění v čís. 87 Gerichtshalle z roku 1869). Bylo proto z mateční stížnosti vyhovčti, napadený rozsudek zrušiti a obžalovaného dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sprostiti.

Citace:

č. 1486. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 104-106.