Čís. 1715.

»Listinami« ve smyslu předposledního odstavce §u 252 tr. ř. jsou listiny, jež mají vztah na čin sám, způsob jeho provedení a na úmysl pachatelův.
Zmatek čís. 6 §u 344 tr. ř. porušením velícího předpisu §u 320 tr. ř.
(Rozh. ze dne 29. srpna 1924, Zm I 314/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Hradci Králové ze dne 5. dubna 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinen vraždy prosté podle §§ů 134, 135 čís. 4 tr. zák., zrušil výrok porotců a na něm se zakládající rozsudek a vrátil věc soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dle čís. 5 §u 344 tr. ř. vytýká zmateční stížnost, že porotní soud zkrátil obžalovaného v právu obhajoby, zamítnuv návrh obhájce při hlavním přelíčení, by byl přečten posudek rady vrchního zemského soudu a přednosty okresního soudu v Č. Václava T-а, dle náhledu stěžovatelova důležitý pro posouzení povahy obžalovaného a trestného činu. Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění. Podle předposledního odstavce §u 252 tr. ř. musí býti listiny, které na věc mají vztah, při hlavním přelíčení přečteny, nevzdají-li se toho obě strany. Ze zařazení tohoto zákonného ustanovení mezi předpisy, jednající o řízení průvodním, vychází na jeho, že slovy: »Urkunden, welche für die Sache von Bedeutung sind«, jest rozuměti listiny, jež mají vztah na čin sám, způsob jeho provedení a na úmysl pachatelův. Posuzuje-li se s tohoto zorného úhlu onen posudek, označený jako zpráva přednosty okresního soudu v Č., jest uznati, že jde o listinu, která musí býti dle předposledního odstavce §u 252 tr. ř. přečtena za všech okolností, nevzdají-li se toho obě strany, což se zde nestalo. Ke zprávě té došlo tím způsobem, že se vyšetřující soudce v Hradci Králové obrátil na okresní soud v Č., se žádostí, by rada vrchního zemského soudu T. připojil mimo jiné zprávu o dojmu, »který nabyl ze svého úředního jednání, pokud seznal rodinné poměry obžalovaného, zejména o jeho povaze, zdali jeho povaha vylučovala myšlenky vražedné nebo nepřátelské dle trestního zákona.« Zpráva přednosty okresního soudu T-а jest zodpověděním otázek, obsažených v žádosti vyšetřujícího soudce ve směru právě naznačeném, v ní vyslovuje se vrchní rada T. o dojmu, který nabyl o povaze obžalovaného na základě častých soudních i mimosoudních styků s ním, a dochází k úsudku, založenému na pozorovaní jednaní obžalovaného, že obžalovaný neměl nikdy vážného úmyslu svou manželku zavraždili, a že jest záhadou, co se mezi oběma manžely odehrálo v té rozhodné chvíli, co byli spolu sami v kuchyni (asi 1/2 hodiny před spácháním činu). Tato listina, vyžádaná vyšetřujícím soudcem, v níž se přednosta okresního soudu, jenž s obžalovaným často soudné i mimosoudně přišel ve styk, vyslovuje ve smyslu dožádání o svém dojmu, který nabyl o povaze obžalovaného, zejména ve směru tom, zda měl kdy vážný úmysl, svou manželku zavražditi, jest listinou, kterou jest po rozumu shora citovaného zákonného ustanovení přečisti z moci úřední, uváží-li se zejména též, že obžalovaný vražedný úmysl popírá, při spáchání činu nikdo přítomen nebyl a o úmyslu obžalovaného lze souditi také z jeho povahy. Zamítnutím průvodního návrhu při hlavním přelíčení, by byl posudek ten (zpráva) přečten, byly porušeny zásady řízení, jichž šetřiti káže podstata řízení, zabezpečujícího trestní stíhání a obhajobu, a jest proto výrok porotců a na něm se zakládající rozsudek zmatečným dle čís. 5 §u 344 tr. ř.
Dle čís. 6 §u 344 tr. ř. vytýká zmateční stížnost, že porotní soud porušil ustanovení §u 320 tr. ř., odmítnuv dáti porotcům eventuální otázku na přečin podle §u 335 tr. zák., kterou navrhl obhájce. Stížnost jest také v tomto směru v právu. Dle prvního odstavce §u 320 tr. ř. jest porotcům dáti eventuální otázku mimo jiné tehdy, byly-li tvrzeny skutečnosti, dle nichž, předpokládajíc jich pravdivost, by čin, obžalovanému za vinu kladený, spadal pod jiný trestní zákon, který není přísnějším než zákon, uvedený v obžalovacím spise. V přípravném vyšetřováni obžalovaný přiznal, že revolver vyňal a ruku natáhl s úmyslem, by svoji manželku zastrašil, přiznal také, že vědomě stiskl kohoutek, ale dodal, že nebylo to úmyslně, nýbrž muselo to býti nechanické a v nějaké duševní roztržitosti, protože byl celý pryč, postřehnuv, že rána vyšla a manželka se po ní skácela. Při hlavním přelíčení tvrdil obžalovaný, že svoji manželku chtěl pouze zastrašiti, že při tom, jak browning vytáhl, pohnul nevědomky pojistkou a při tom snad dotknul se kohoutku. V tomto posléz uvedeném zodpovídání se obžalovaného při hlavním přelíčení dlužno shledávati jeho tvrzení, že rána vyšla sama, bez jeho úmyslné činnosti, pouze následkem jeho neopatrného zacházení se zbraní, což jest tvrzením skutečností, které, kdyby byly pravdivý, by zakládaly skutkovou podstatu přečinu podle §u 335 tr. zák. Poněvadž dle jasného znění §u 320 tr. ř. jest, jsou-li takové skutečnosti tvrzeny, dáti porotcům eventuální otázku na trestný čin, jejž by tvrzené skutečnosti zakládaly, v tomto případě eventuální otázku na přečin podle §u 335 tr. zák., porušil porotní soud, nepřipustiv této otázky, velící předpis §u 320 tr. ř., což zakládá důvod zmatečnosti dle čís. 6 §u 344 tr. ř. Při tom dlužno zdůrazniti, že dáním eventuální otázky na trestný čin, jež by tvrzené skutečnosti zakládaly, porotní soud nikterak nepřisvědčuje k tomu, že tvrzené skutečnosti mají oporu v průvodním řízení nebo že jsou věrohodné, a ani tak učiniti nemůže, poněvadž by tím zasahoval do působnosti porotců. Již z těchto důvodů bylo výrok porotců a na něm se zakládající rozsudek jako zmatečný zrušiti a věc vrátiti soudu první stolice, by ji znovu projednal a rozsoudil, aniž bylo třeba zabývati se ještě dalšími, stížností uplatňovanými důvody zmatečnosti.

Citace:

č. 1715. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 528-529.