Čís. 1527.

Pokud ručí obecní starosta za úraz pádem s mostu, neopatřeného zábradlím (§ 335 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 1. března 1924, Kr I 807/23.)

Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona takto právem:
Rozsudkem okresního soudu v Trhových Svinech ze dne 9. července 1923 a potvrzujícím jej rozsudkem krajského jako odvolacího soudu v českých Budějovicích ze dne 17. srpna 1923 porušen byl zákon v ustanovení §u 335 tr. zák. Rozsudky ty se zrušují a okresnímu soudu v Trhových Svinech se ukládá, by, Šetře zásady §u 293 tr. ř., ve věci znovu rozhodl. Důvody:
Ze spisů vyplývá tento skutkový děj: V obci L. měli most přes potok vedoucí bez zábradlí. Dne 12. února 1923 po půlnoci utrpěla služka Anna K-ová těžký úraz, sklouznuvši na cestě ze zábavy s mostu a zlomivši si ruku. Rozsudkem okresního soudu v Trhových Svinech ze dne 9. července 1923 byl proto starosta obce L. Jan B. uznán vinným přestupkem· podle §u 335 tr. zák., jehož se prý dopustil tím, že v únoru 1923 v L. jako starosta obce L. neopatřil most při obecní cestě nad potokem řádným způsobem, jmenovitě zábradlím, čímž se dopustil opomenutí, z něhož již podle přirozených pro každého snadno poznatelných následků i podle zvláštních předpisů nahlédnouti mohl, že se jím může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí života nebo bezpečnosti těla lidského, z něhož Anně K-ové také těžké ublížení na těle vzešlo. K odvolání obžalovaného byl rozsudek ten rozhodnutím krajského jako odvolacího soudu v Českých Budějovicích ze dne 17. srpna 1923 potvrzen. Odsuzující výrok odůvodňuje první soudce úvahou, že podle §u 5 a 12 zákona ze dne 12. srpna 1864, čís. 46 z. zák., považují se mosty za část silnice, v jejímž běhu se nacházejí, a že každá obec jest povinna, by takové mosty (silnice) vydržovala. Dle §§ů 13, 24, 27 a násl. obecního zřízení ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák. byl prý obžalovaný jako starosta obce zodpovědným za řádné opatření mostu, tak aby bezpečnost majetku i zdraví byla zajištěna. Most, s něhož Anna K-ová spadla, nebyl opatřen zábradlím, ač zákon o správě silnic ze dne 31. května 1866, čís. 41 z. zák. (§ 42) předpisuje zříditi na místech nebezpečných u silnic a tedy i u mostů takových silnic pevná zábradlí. Ježto jedině nedostatek zábradlí úraz Anny K-ové přivodil, jest prý se za toto opomenutí zodpovědným starosta obce L. a námitka obžalovaného, že most ani dříve nebyl opatřen zábradlím, jest prý bezpředmětnou. Jak z výroku rozsudku zřejmo, shledal nalézací soud trestné opomenutí obžalovaného jako starosty obce ve dvojím směru; jednak, že následky nedostatečného opatření mostu při obecní cestě vůbec nahlédnouti mohl, jednak že se nezachoval podle zvláštních předpisů, neboli, jak zní zákonný text, »podle předpisů zvláště vyhlášených«. Ani v tom ani v onom směru neodpovídá však odsuzující výrok zákonu.
Podle §u 28 odstavec druhý a třetí obecního zřízení pro Čechy ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák. náleží obci péče o bezpečnost osob a majetku a péče o udržování obecních silnic a mostů. Podle §u 12 zemského zákona ze dne 12. srpna 1864, čís. 46 z. zák. jest obec povinna obecní silnice a obecní cesty v dosahu jejího území zřizovati a udržovati. Podle §§ů 1 a 28 zemského zákona ze dne 31. května 1866, čís. 41 z. zák. náleží správa obecních silnic a cest obecnímu představenstvu podle pokynů obecního zastupitelstva. Představenstvo jest povinno tyto silnice a cesty, zvláště cesty, spojující dvě místa, jakož i všechny na nich se vyskytující stavební objekty v každé době v takovém stavu udržovati, by nebyly nebezpečny, a jest ohledně splnění této povinnosti zodpovědno obecnímu výboru. Dohled vykonává výbor okresní. Dle §u 15 zákona z roku 1864 skládá se představenstvo obecní z obecního starosty a nejméně ze dvou obecních radních a podle §u 52 téhož zákona starosta obce řídí a vede dozor nad všemi obecnímu představenstvu připadajícími záležitostmi. Dle §u 21 zemského zákona ze dne 12. srpna 1864, čís. 46 z. zák. jest povinností politických úřadů naléhati na to, by veřejné silnice, pokud se týče i mosty udržovány byly ve stavu, zákonem předepsaném, a podle §u 15 zemského zákona ze dne 15. června 1866, čís. 47 z. zák. náleží dozor a ochrana silnic především silničním zřízencům, orgánům policie místní a polní, finanční stráži a četnictvu. Z uvedených ustanovení ovšem jasně plyne, že obecnímu starostovi v prvé řadě náleží, bdíti nad tím, by cesty a mosty zabezpečeny byly proti možným úrazům, kde takové nebezpečí jest. Nikde však není nařízeno, aby každý most byl opatřen zábradlím. Tato starostova povinnost není proto takového dosahu, by za každých okolností byl trestně zodpovědným za případný úraz, a nebylo ani možnosti, aby prokázal, že tu není vůbec objektu, jenž dle své povahy zvláštního opatření vyžadoval, a že alespoň scházelo vědomí o nedostatečném opatření, nikoliv pouze obviněnému, nýbrž i širší veřejnosti. V příčině té nejzávažnější náležitostí §u 335 tr. zák. jest ustanovení, aby tu bylo opomenutí, o němž pachatel již dle přirozených pro každého snadno poznatelných následků nahlédnouti může, že jím lze způsobiti nebo zvětšiti nebezpečenství života, zdraví nebo tělesné bezpečnosti lidí. Pro trestnou zodpovědnost se tedy vyžaduje, by nebezpečenství každý snadno poznati mohl. Pokud se této otázky týče, zůstal rozsudek nalézacího soudu beze všeho odůvodnění, leč že pokládá námitku obžalovaného, podle níž most ani dříve, t. j. za předcházejících starostů, nebyl opatřen zábradlím, za bezpředmětnou. Takovou však námitka ta není stejně jako. další hájení se obžalovaného ,že nevěděl a že mu také nebylo hlášeno, že most potřebuje zábradlí a že nedaleko (dle výpovědi svědka Františka В-a na 10 kroků vzdálený) jest můstek jiný, zábradlím opatřený ,jak také sama poškozená udává. Tyto námitky nebyly bezpředmětnými vzhledem k tomu, že vůbec nebylo zjištěno, jakého druhu dotyčný most jest (§ 1 zákona ze dne 12. srpna 1864, čís. 46 z. zák.), jak dávno již v tehdejším svém stavu stál, jak je most dlouhý, pokud se týče potok široký, kdy a kým byl postaven, měl-li dříve pořádné zábradlí a kterak bylo odstraněno. Dle četnického oznámení vede řečený most přes potok na návsi a jest 4 m široký, podle udání obžalovaného dokonce 5—6 m široký. Nikde v trestních spisech není uvedeno, že by někdo a zejména některý ze svrchu naznačených dozorčích a policejních orgánů na nebezpečný stav mostu L-ého vůbec byl upozornil, že by obecní zastupitelstvo bylo dalo obecnímu představenstvu nějaké návody v příčině onoho mostu, nebo že by okresní správa politická byla dala starostovi ve smyslu zmíněného §u 21 zák. z roku 1864, čís. 7 z. zák. příkaz, aby L-cký most byl zábradlím opatřen. Z uvedeného dalo by se snad dovozovati, že most ten nespadá pod předpisy o zvláštním opatření proti nebezpečí a že stav tohoto mostu obecně neb od povolaných činitelů za nebezpečný považován nebyl. Za naznačených okolností vznikají pochybnosti, zda obžalovaný Jan B. mohl snadno nahlédnouti, že zábradlím neopatřený most ohrožuje veřejnou bezpečnost, či si toho neuvědomil jen zaviněným opomenutím. Byl-li neohražený most dlouhá léta bez závady v užívání, aniž kým z předcházejících starostů nebo dozorčích orgánů shledána potřeba změny nebo nápravy, mohlo by to po případě miti význam pro posouzení, zda v domnění bezzávadnosti mostu mohl býti i nově nastupující starosta, dokud ovšem nenabyl o nebezpečném stavu vědomosti buď vlastním poznáním neb jinakým upozorněním a nicméně opomenul, učiniti náležitá opatření, by nebezpečný onen stav byl odstraněn. V uvedeném směru scházejí vsak skutková zjištění, neboť nalézací soud, jak uvedeno, se námitkami obžalovaného vůbec nezabýval a nelze proto nejvyššímu soudu uznati ve věci samé. Bylo proto dle §§ů 33, 479 a 292 tr. ř. o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona uznati právem, jak se stalo.

Citace:

č. 1527. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 181-184.