Čís. 1480.K skutkové podstatě dokonaného zločinu dle §u 205 a) tr. zák. nestačí pouhé stěžování neb oddalování uspokojení věřitelů; předpokládá, se, že věřitelé přijdou o vše, neb, alespoň, o část toho, nač mají nárok, i kdyby vyčerpali veškery zákonné prostředky, sloužící ku zachycení jmění dlužníkova.»Zcizením« jest takové jednání, jímž se vybavuje z majetku pachatelova část, aniž na místo její vstupuje úplata stejné hodnoty.(Rozh. ze dne 5. února 1924, Kr II 375/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhovel v zasedání neveřejném zmateční stížnosti obžalovaného Samuela Z-a do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Moravské Ostravě ze dne 5. června 1923, kterým byli uznáni vinnými Samuel Z. zločinem podvodného úpadku dle §u 205 a) tr. zák. a přečinem zaviněného úpadku dle §u 486 tr. zák., a Heřman A. zločinem spoluviny na podvodném úpadku dle §u 5, 205 tr. zák., zrušil napadený rozsudek podle §u 290 tr. ř. též ohledně Hermanna A-а ve výrocích, jimiž byli uznáni vinnými obžalovaný Z. zločinem podvodného úpadku dle §u 205 a) tr. zák. a obžalovaný A. zločinem spoluviny na podvodném úpadku dle §§ů 5, 205 a) tr. zák., a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl.Důvody:Zmateční stížnosti Samuela Z-a nelze upříti oprávnění, pokud dovozuje, že soudní dvůr ocitl se v rozporu se skutkovým dějem, nevzav zřetele na to, že stěžovatel již několik dní po uzavření smlouvy s Robertem M-em koupil obchod zpět, takže zrušením této smlouvy bylo jmění, z něhož mohli věřitelé před prodejem obchodu M-ovi býti uspokojeni, věřitelům úplně a bez jakéhokoliv zmenšení zachráněno. Tyto poněkud nepřesné vývody poukazují zřetelně k námitce, že zjištěným jednáním stěžovatelovým nebylo uspokojení stěžovatelových věřitelů ani zmařeno, ani zkráceno, takže jím není naplněna skutková podstata zločinu dokonaného podvodného úpadku, jímž uznává napadený rozsudek stěžovatele vinným. Stížnost uplatňuje takto věcně zmatek čís. 10 §u 281 tr. ř. a to právem. Napadený rozsudek zjišťuje, že si stěžovatel byl vědom své platební nezpůsobilosti, že prodal svůj obchod Robertu M-ovi, že z výtěžku dal v úmyslu, by věřitelům jeho jmění zůstalo zatajeno, uložiti 40000 Kč na jméno Heřmana A-а tímto spoluobžalovaným do obchodní a živnostenské banky v M., že tak učinil, chtěje peněz použiti pro jinaké obchodování a maje v úmyslu pouze ze zbytku věřitelům částečně zaplatiti, že jednal tedy ve zlém úmyslu, uspokojení věřitelů zmařiti a zkrátiti, že stěžovatelovi věřitelé by se nebyli mohli, kdyby věc nebyla přišla na jevo, uspokojiti z oněch 40000 Kč, a konečně, že stěžovatel koupil obchod od M-а zpět. K doplnění těchto, najmě co do doby jednotlivých událostí, nepřesných zjištění dlužno poukázati k výpovědi svědka Roberta M-а, který udal, že byl mu obchod prodán dne 15. října 1922 a kupní cena — přesněji kupní cena za zboží a krámské zařízení, jakož i odstupné za obchod — vyplacena dne 18. října 1922, že stěžovatel žádal dne 23. října 1922 na manželce M-ově, by mu obchod byl prodán zpět, že M. vrátil obchod dne 24. října 1922 do rukou manželky stěžovatelovy, načež mu kupní cena byla vrácena dne 24. října 1922, dále k obsahu listin, dle nichž bylo 40000 Kč A-em dne 20. října 1922 vloženo do jmenované banky a jí A-ovi dne 25. října 1922 opět vyplaceno; konečně k obsahu konkursních spisů, dle nichž požádal stěžovatel dne 30. října 1922 o zahájení vyrovnávacího řízení, uváděje v seznamu jmění obzvláště hotovost 600 Kč a zboží s obchodním zařízením v ceně 21164 Kč 66 h. Pojem dokonaného podvodného úpadku předpokládá dle §u 205 a) tr. zák., že pachatel úmyslně uspokojení svých věřitelů zmařil anebo zkrátil. Nestačí pouhé ztěžování neb oddalování uspokojení věřitelů. Předpokládá se naopak, že věřitelé přijdou o vše, neb alespoň o část toho, nač mají nárok, i kdyby vyčerpali veškery zákonné prostředky, sloužící ku zachycení dlužníkova jmění za účelem uspokojení. Tento předpoklad nebyl nalézacím soudem zjištěn a nepoukazuje na něj nic ve spisech, jelikož následkem zrušení prodeje obchodu M-ovi byl v době zahájení vyrovnávacího řízení stav stěžovatelova jmění týž, jaký by tu byl býval, kdyby k onomu prodeji vůbec nebylo došlo. Napadený rozsudek zjišťuje pouze, že stěžovatel v úmyslu, §em 205 a) tr. zák. předpokládaném, zcizil část svého jmění (svůj obchod) a výtěžek tím docílený (až na nepatrnou část) odstranil. Než zcizení a odstranění jsou — rovněž jako ostatní jednání v druhé vedlejší větě prvního odstavce §u 205 písm. a) tr. zák. uvedená — toliko prostředky, jimiž pachatel hledí uskuteČniti účinek, zákonem předpokládaný. Dokud příčinná působivost prostředků, pachatelem použitých, nevyvrcholila ve výsledek, k němuž úmysl a činnost jeho směřovaly, není zde účinku, zákonem předpokládaného, a není podvodný úpadek dokonán. Příčinná působivost zjištěných jednání stěžovatelových byla přerušena zrušením smlouvy, o níž jde, za použití peněz, ztěžovatelem odstraňovaných, takže věřitelé mohli také stěžovatelem zcizené části jmění použiti k uspokojení svých nároku. Výrok nalézacího soudu, že stěžovatel Z. jest vinným zločinem dokonaného podvodného úpadku dle §u 205 a) tr. zák., není tudíž opodstatněn skutečnostmi, napadeným rozsudkem zjištěnými, a spočívá na nesprávném použití zákona. Z důvodu zmatečnosti dle čís. 10 §u 281 tr. ř. bylo proto tento výrok zrušiti. Jelikož týž důvod je však též ku prospěchu spoluobžalovaného A-а, jenž byl uznán vinným zločinem spoluviny na podvodném úpadku Z-a, bylo dle §u 290 tr. ř. i výrok o vině A-ově zrušiti, třebaže stížnost A-ova zmateČnosti rozsudku v naznačeném směru neuplatňuje.Skutečnosti — ve zrušeném rozsudku a jeho důvodech zjištěné poukazují však u Z-a na skutkovou podstatu zločinu nedokonaného podvodného úpadku, u A-а pak na skutkovou podstatu zločinu spoluviny na nedokonaném zlém skutku Z-ově. Je totiž zjištěn zlý úmysl Z-úv, směřující k účinku, v §u 205 písm. a) tr. zák. stíhanému, a je zjištěno též, že A. Z-ovi úmyslně pomoc poskytl, jelikož musel věděti, že věřitelé Z-ovi, kdyby věc nebyla přišla na jevo, nebyli by se mohli uspokojiti ze 40000 Kč, o které jde. Jsou dále zjištěny činy obou obžalovaných rázu, vytčeného v druhé vedlejší větě prvého odstavce §u 205 písm. a) tr. zák., tedy činy, vedoucí ku skutečnému vykonání naznačeného, oběma zamýšleného účinku. Při vymezení pojmu odstranění a zcizení sluší přihlížeti k tomu, že táto jednání jsou jen vlastními druhy všeobecného pojmu zmenšení pachatelova jmění. Tento pojem dlužno vykládati s hlediska zákonem chráněných věřitelů pachatelových. Uspokojení věřitelů maří se, neb se aspoň zkracuje jakoukoli změnou ve stavu dlužníkova jmění, kterouž se jmění to činí buď úplně nebo z části věřitelům nedosažitelným, nebo kterouž se zvětšuje souhrn nároků, jež mají býti ze jmění pachatelova uspokojeny. Zmenšováním jmění je proto jakékoli skutečné nebo předstírané zmenšení aktiv, dosahu věřitelů podléhajících a jakékoliv skutečné nebo předstírané zvětšení passiv, sbíhajících se š nároky beztak tu jsoucími. Pojem zcizení po rozumu §u 205 a) tr. zák. sluší proto omeziti na taková jednání, jimiž se vybavuje z pachatelova majetku část, aniž na místo její vstupuje úplata téže hodnoty. Odstraněním věci bude jakékoliv jednání, jímž se věřitelům znemožňuje, by se domáhali po případě pomocí úřadů uspokojení z této věci, při čemž si však pachatel zachovává možnost i nadále s věcí tou dle své vůle nakládati. Nelze proto spatřovati zcizení po rozumu §u 205 a) tr. zák. v tom, že stěžovatel Z. prodal obchod M-ovi, kdyžtě za obchod dostala se do jmění Z-ova kupní cena, o jejíž přiměřenosti nižádné pochybnosti se neobjevily. Odstraňováním části jínění Z-ova bylo však vložení skoro celé kupní ceny (40000 Kč) na jméno A-ovo dò banky, v jiném místě sídlící. Zůstalať Z-ovi přes to i nadále možnost, prostřednictvím A-ovým disponovati vkladem, kdežto věřitelé Z-ovi — nevědouce o vkladu a nemohouce o něm zvěděti ze zápisků Z-a, jenž obchodních knih nevedl a stvrzenku o vkladu ponechal v rukou A-ových — nemohli, jak nalézací soud zjišťuje, z vkladu se uspokojili. Arciť věřitelé mohli — jak zmateční stížnost Z-ova uplatňuje — žalobou, exekucí a vyjevovacím řízením naléhati, by Z. udal, kde jest výtěžek, za obchod docílený. Než i případný příznivý výsledek takového úsilí věřitelů měl by jen ten význam, že úmysl a činnost Z-ovy, směřující dle zjištění nalézacího soudu k zatajování vkladu, by se minuly s účinkem, zkrátiti nebo zmařiti uspokojení věřitelů, za nímž dle zjištění nalézacího soudu nesly se též úmysl a činnost A-ova. Výsledkem takovým, proti vůli obžalovaných po případě nastavším, nebyla by však rušena zodpovědnost a trestnost jejich s hlediska §u 8 tr. zák. Byly tedy zde činy obžalovaných ve zlém úmyslu, §em 205 a) tr. zák. předpokládaném, předsevzaté a vedoucí k vykonání účinku, v témže §u stihaného, prostředky tam vytčenými. Než nalézací soud neuvažuje o tom a nezjišťuje, zda k protizákonnému účinku nedošlo pro dobrovolný ústup pachatelův, či pro okolnosti, mimo vůli pachatelovu ležící, t. j. z důvodů v poslední větě §u 8 tr. zák. naznačených. K této možnosti poukazuje obzvláště časový poměr mezi zrušením kupní smlouvy, o kterou jde, a použitím vkladu za účelem jejího zrušení se strany jedné a mezi prvními úkony vyhledávacími, které v této trestní věcí předsevzalo četnictvo, se strany druhé. Pro posouzení, zda jde v jednání Z-ově o beztrestné jednání přípravné či o trestný pokus dle §§ů 8, 205 a) tr. zák. a zde je takto ohledně spoluvinníka Á-a splněn předpoklad, že se hlavní pachatel Z. dopustil alespoň trestného pokusu, nedostává se tudíž ve zrušeném rozsudku a jeho důvodech skutkových zjištění. Nelze se proto obejiti bez nového hlavního přelíčení v prvé stolici. Dle §u 5 zákona čís. 3 ze dne 31. prosince 1877 ř. zák. z roku 1878 Vr bylo. tedy stížnosti Z-ově a dle §u 290 tr. ř. i stížnosti А-ove vyhověli zą souhlasu generálního prokurátora již v zasedání neveřejném a uznati, jak se stalo.