Čís. 1549.Pro kvalifikaci krádeže podle §u 174 II. c) tr. zák. nesejde na tom, zda překážka jest snadno či těžko odstranitelná; rozhoduje, že zavěradlo je takovým, že překáží volnému přístupu nepovolaných osob a skutečnému nakládání s uzavřenou věcí.Při použití kvalifikace §u 176 II. a) tr. zák. dlužno přihlížeti i k předchozímu potrestání pro krádež podle vojenského trestního zákona.(Rozh. ze dne 14. března 1924, Kr I 744/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Mostě ze dne 9. března 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonané krádeže podle §§ů 8, 171, 173, 174 II а, с) a 176 II. a) tr. zák., — mimo jiné z těchtodůvodů:Svědek Michal Ž. udal sice, že zámek od chlívku, kam obžalovaný se svým společníkem chtěl vniknouti, byl skoro bezcenný, ale uvedl to jen na odůvodněnou toho, že neutrpěl vlastně žádné škody; z toho nelze však ještě dovozovati, jak se stížnost pokouší, že zámek neměl proto žádné ceny, poněvadž prý se patrně nedal zavříti, že proto pachatelům nebylo zdolávati žádné překážky, položené k ochraně věci před osobami cizími, a že tudíž není opodstatněna kvalifikace podle §u 174 písm. c) tr. zák. Byloť četnictvem na místě samém zjištěno, a soud béře za prokázáno, že pachatelé se do chlívku dobývali, a že zámek od něho byl uražen železnou zástrčkou, která byla na místě činu nalezena. Za tohoto stavu věci je oprávněna ona kvalifikace. Neboť na tom, zda překážka snadno nebo těžko je odstranitelnou, nesejde. Rozhodilo je, že zavěradlo je takovým, že tvoří překážku volnému přístupu osob nepovolaných a skutečnému nakládání s věcí uzavřenou. Byly-li dvéře u chlívka opatřeny zámkem tak, že mohly býti osobou nepovolanou otevřeny, jen když byl zámek násilně odstraněn, v tomto případě uražen, je tím dán zákonem požadovaný poměr uzavření. Zámek poskytoval tudíž oprávněnému zvýšenou bezpečnost proti vniknutí osob nepovolaných do prostory takto chráněné.Stížnost popírá dále neprávem také kvalifikaci podle §u 176 II. a) tr. zák. tvrdíc, že obžalovaný byl trestán pro krádež pouze jednou a to v roce 1920 pro přestupek a tedy nikoli dvakráte, jak to ono ustanovení zákona žádá. Leč stížnost přehlíží, že dle seznamu trestů byl obžalovaný rozsudkem divisního soudu v Terezíně ze One 3. července 1918 trestán pro zločin krádeže podle §§ů 457, 459 a 461 v. tr. zák. 8měsíčním těžkým žalářem. Na tento trest jest zřetel vzíti, poněvadž při použití kvalifikace podle §u 176 II. a) tr. zák. dlužno přihlížeti i k potrestání, k němuž došlo pro krádež dle vojenského zákona trestního. Dovolání se důvodu zmatečnosti čís. 10 §u 281 tr. ř. je proto pochybeno a stížnost věcně bezdůvodná.