Čís. 1829. Byl-li pro podvod již odsouzenému obžalovanému za použití §u 265 tr. ř. novým rozsudkem vyměřen trest podle §u 202 tr. zák., ač škoda v obou případech převyšuje 2000 Kč, je odvolání přípustno jen, převyšuje-li úhrn obou trestů sazbu těžkého žaláře pěti let, případně jednoho roku (§ 1 zákona z 22. prosince 1921, čís. 471 sb. z. a n.).(Rozh. ze dne 12. prosince 1924, Zm II 408/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 10. července 1924, jímž byla stěžovatelka uznána vinnou zločinem podvodu podle §§ů 197, 200, 201 d) tr. zák. a odmítl odvolání obžalované z výroku o trestu. V otázce, o niž tu jde, uvedl vdůvodech:Obžalovaná byla napadeným rozsudkem podle §u 202 tr. zák. se zřetelem na § 265 tr. ř. a za použití §u 55 tr. zák. odsouzena do žaláře na jeden měsíc, doplněného jedním postem každých čtrnáct dní. §u 265 tr. ř. bylo použito proto, poněvadž stěžovatelka čin spáchala dříve, než byl vynesen rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. června 1924, jímž obžalovaná byla rovněž uznána vinnou zločinem podvodu dle §§ů 197, 200, 201 d), 203 tr. zák. a odsouzena za to podle §u 203 tr. zák. a §u 1, 4 zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n., pokud se týče čl. I. zákona ze dne 12. prosince 1923, čís. 259 Sb. z. a n. za použití §u 55 tr. zák. do těžkého žaláře na šest měsíců, zostřeného a doplněného jedním postem měsíčně. Dle §u 56 tr. ř. jest trestní řízení, klade-li se témuž obviněnému za vinu několik činů trestných, zpravidla vésti pro všechny tyto trestné činy zároveň a o všech střetnuvších se činech trestných vynésti jeden konečný rozsudek. V případě však, že by se přes to trestní řízení pro ten neb onen trestný čin z důvodu §u 57 tr. ř. nebo proto, že soud nemá o tom vědomosti, že se proti témuž obžalovanému vede trestní řízení též pro jiný čin trestný, vedlo a konalo zvlášť o sobě, nařizuje § 265 tr. ř., by při výměře trestu bylo přihlíženo k trestu, jenž obžalovanému pro ostatní trestné činy po případě byl již uložen, by obžalovaný nebyl snad přísněji potrestán, než podle §§ů 34, 35, 267 tr. zák. přípustno, aby totiž úhrnný za všechny trestné činy mu přisouzený trest nepřesahoval nejvyšší sazbu trestní, určenou pro nejpřísněji stihaný, jím spáchaný trestný čin.Na druhé straně však nelze také o tom pochybovati, že obžalovaný z tohoto postupu rázu čistě formálněprávního nemůže pro sebe vyvozovati prospěch, jenž by mu nepříslušel, kdyby bylo zachováno pravidlo §u 56 tr. ř. Kdyby odvolatelka pro všechny činy, jimiž byla uvedenými rozsudky uznána vinnou, na základě společného řízení trestného byla bývala odsouzena jedním rozsudkem, byla by musela býti odsouzena podle §u 203 tr. zák. (pokud se týče §u 1 zák. čís. 471/21 ), ježto celková škoda ji zamýšlená a také skutečně způsobená, převyšuje 2000 Kč, a příslušel by jí pak podle §u 283 tr. ř. opravný prostředek odvolání jen tehdy, kdyby jí byl uložen trest vyšší pěti let, pokud se týče jednoho roku. Na tomto stavu věci nemůže ničeho měniti, že obžalovaná pro uvedené trestné činy nebyla odsouzena týmž rozsudkem, nýbrž odchylně od předpisu §u 56 tr. ř. dvěma rozsudky, jež však vzhledem к uvedeným již zásadám pokládati jest za jeden celek, a je proto lhostejno, že při podvodu, jímž byla napadeným rozsudkem uznána vinnou, škoda obžalovanou zamýšlená a také skutečně způsobená nepřevyšuje 2000 Kč. Dle toho příslušelo by jí tudíž právo odvolání jen tehdy, kdyby úhrn trestů, oběma rozsudky jí uložených, přesahoval nejnižší sazbu §u 203 tr. zák., pokud se týče §u 1 zákona čís. 471/21, t. j. trest těžkého žaláře pěti let, pokud se týče jednoho roku. Tomu však tak není, jelikož, jak již uvedeno, obžalované byl uložen pouze trest těžkého žaláře šesti měsíců a trest žaláře jednoho měsíce. Že nalézací soud při výměře trestu použil §u 202 tr. zák., nepadá na váhu, kdyžtě za správného použití zákona měl trest vymčřiti dle uvedených již zákonných ustanovení.