Čís. 1602.K pojmu »krádeže ve společnosti« (§ 174 II. a) tr. zák.) nestačí pouhá přítomnost na místě činu, neslouží-li k utvrzování činných spolupachatelů ve společném bezprávném úmyslu nebo k zajišťování jich proti přistižení; vyžaduje se spolupůsobení při odnímání.Při odnímání cizí věci spolupůsobí i ten, kdo na místě činu přejímá a odnáší věc, jíž se jiný spolupachatel uchopil.(Rozh. ze dne 9. dubna 1923, Kr I 517/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 7. června 1923, pokud jím stěžovatelka byla uznána vinnou zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174.II. a) tr. zák. Důvody:Zmateční stížnost vytýká, že předpoklad rozsudku, že stěžovatelka doznává, že vzala si z tašky 100 Kč, je v rozporu s obsahem protokolu, podle něhož stěžovatelka udala, že neznámá Emila vyňala opilému Ž-ovi z kapsy kabátu peněženku, rozevřela ji, vyndala z ní peníze, dala stežovatelce 100 Kč a sama též něco si vzala. Rozpor je prý závažným, dotýkaje se otázky spolupůsobení stěžovatelky při provedení krádeže. Vadný předpoklad způsobil prý, že skutek stěžovatelky byl nesprávně podřaděn pojmu krádeže podle §§ů 171, 173, 174 II. a) tr. zák., kdežto správně bylo v něm shledati podílnictví na krádeži. Napadajíc takto skutkové zjištění nalézacího soudu, nedoličuje stížnost hmotnčprávního zmatku čís. 10 po zákonu, nýbrž uplatňuje věcně jediný zmatek formální dle čís. 5 §u 281 tr. ř., než neprávem. Onomu předpokladu předeslaná věta rozhodovacích důvodů reprodukuje udání obžalovaných F-a a P-ové, že neznámá Emila vytáhla Ž-ovi z kapsy tašku na peníze, že z ní vzala 1000 Kč a dala je F-ovi, který je předal J-ovi. Za zmíněným předpokladem uvádějí rozhodovací důvody dále, že ráno pak v P. v kavárně dostali F. a P-ová od J-e z oněch 1000 Kč ještě po 200 Kč. Tyto věty rozhodovacích důvodů nasvědčují tomu, že smysl domněle vadného předpokladu jest ten, že stěžovatelka doznala, že si v době a na místě krádeže vzala (přijala) z peněz uschovaných v tašce, již Emila z kabátu Ž-ova vyňala, 100 Kč. Tím by však byl smysl obsahu protokolu stěžovatelky v podstatě správně citován. Než i kdyby vytýkaný rozpor skutečně zde byl, nebyl by závažným, jak předpokládá dovolávaný zmatek. K závěru nalézacího soudu, že P-ová, F. a neznámá Emila podnikly krádež na Ž-ovi jako spolupachatelé, poukázalo i stížností zdůrazněné znění protokolu o výsledku stěžovatelky. Zjištění nalézacího soudu, že činnost F-a, P-ové a neznámé Emily byla (předsevzata) v úmyslu odciziti Ž-ovi jeho« movitosti (totiž prsten a peníze) a děla se současně, nebéře stížnost v odpor. Závěr o společném úmyslu má, jak budiž mimochodem podotčeno, dostatečný podklad v doznání stěžovatelky, že sice původně Emilu varovala, že však po prohlášení Emily: »My se o to rozdělíme« 100 Kč od Emily přijala, protože byla v nouzi. Arciť pro pojem krádeže ve společnosti nestačí pouhá přítomnost nečinných spolupachatelů na místě činu, neslouží-li k utvrzování činných spolupachatelů ve společném bezprávném úmyslu nebo k zajišťování jich proti přistižení, tudíž současná přítomnost více osob, třeba stejným úmyslem vedených na místě činu, nýbrž pojem ten předpokládá spolupůsobení při odnímání cizí věci z držení jiné osoby. Než pojem spolupůsobení nevyžaduje ani, by činnost všech spolupachatelů byla stejnorodá, ani, by každý spolupachatel spolupůsobil od začátku trestného jednání až do jeho skončení. Spolupůsobit’ při odnímání cizí věci také ten, kdo věc, jíž se jiný spolupachatel uchopil, na místě činu přejímá a odnáší, vybavuje ji takto z mezí faktické moci dosavadního držitele a znemožňuje mu, by se v držení věci udržel, po případě ihned zase se jí uchopil. Kdyžtě tedy v přítomnosti poškozeného Ž-a ihned, jakmile neznámá Emila vyndala z tobolky, vyňaté jí z kabátu Ž-ova, peníze, stěžovatelka části těchto peněz se zmocnila a u sebe je podržela i po vzdálení se Ž-ova z automobilu, spolupůsobila tak stěžovatelka při odnětí peněz Ž-ovi a jest lhostejno, zda si oněch 100 Kč, o které jde, z tobolky Ž-ovy vzala sama, Či zda je přijala od oné neznámé Emily, aniž sama sáhla do tobolky. Jak v tom, tak i v onom případě bylo jednání stěžovatelky stejným úmyslem vedeným spolupůsobením při provedení krádeže, na. Rudolfu Ž-ovi spáchané, takže vytýkaný rozpor nedotýká se skutečnosti rozhodné. Náleželo proto zmateční stížnost dílem jako po zákoně neprovedenou, dílem jako zřejmě bezdůvodnou zavrhnouti.