Čís. 1462.Zločin §u 132 III. tr. zák.V otázce »svěření« nerozhoduje k dohledu zavazující právní poměr, nýbrž faktický stav.Není svedením, dala-li osoba svěřená sama vyzývavým chováním podnět k smilnému činu.(Rozh. ze dne 23. ledna 1924, Kr II 334/23)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 30. května 1923, jímž byl stěžovatel uznán Vinným zločinem svědění ke smilstvu dle §u 132 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by jí znovú projednal a rozhodl.Důvody:Zločin §u 132 III. tr. zák, z něhož jest obžalovány viněn, předpokládá mimojiné, že osoba, na niž trestný čin byl spáchán, v době spáchání činu byla svěřena dohledu (vychování, vyučování) pachatelovu. Uplatňujíc důvod zmatečnosti §u 281 čís. 9 a) tř. ř. ( při tom též zmatek §u 281 č. 5), brojí zmateční stížnost proti rozsudku, pokud tento spatřuje V Anně R-é osobu, dohledu obžalovaného svěřenou, dovolávajíc se toho, že mezi ním a R-ovou nebylo námezdního poměru, že R-á nebyla služebnou a že nebyla v době spáchaného činu ani jeho učednicí, jelikož se obžalovaný již drahnou dobu před tím živnosti vzdal, živnost pak převzala a ohlásila výhradně a jedině jeho manželka. Stížnost staví se tedy na přesné právní stanovisko, dovolávajíc se na jeho dotvrzení předpisů živnostenského řádu. Proti tomu sluší však vytknouti, že o otázce svěření k dohledu nerozhoduje existence nějaké zvláštní úmluvy a z ní vyplývajícího přesně právního poměru, k dohledu nad svěřenou osobu zavazujícího, nýbrž faktický stav, z něhož dle pravidel a názorů životních vyplývá pachatelova povinnost, bdíti nad mravním chováním a neporušeností osoby svedené. Na tomto jedině správném právním stanovisku stojí též soud nalézací v odůvodnění svého rozsudku, poukazuje na to, že Anna R-á v době svedení byla teprve 16letá, byť i ne právně, přece fakticky byla služebnou v rodině, jejíž hlavou byl obžalovaný, že mimo to obžalovaný, jenž ostatně Annu R-ou v době, kdy sám ještě živnost provozoval, dle úmluvy s poručníkem Hynkem K-ou s počátku jako chůvu u dětí, později jako učednici do svého domu byl přijal, i tehdy, když se byl živnosti vzdal, v živnosti, jeho manželkou převzaté, na dělnice dohlížel, dovozuje na tomto podkladě, že R-á byla v době činu osobou svěřenou dohledu obžalovaného. Správnost těchto skutkových podkladů výroků soudu první stolice v podstatě ani zmateční stížnost nemůže popříti; že R-á byla v době činu služebnou obžalovaného v užším slova smyslu, rozsudek netvrdí, a nelze proto o tuto okolnost opírati dle §u 281 čís. 5 tr. ř. tvrzený rozpor se spisy. Tvrzená neúplnost a neurčitost zprávy živnostenského úřadu o intensitě dozoru obžalovaného nad dělnicemi jeho manželky není však nejasností neb neúplností rozsudku, jež by jedině s hlediska §u 281 čís. 5 tr. ř. mohla přijití v úvahu.Avšak skutková podstata uvedeného Zločinu vyžaduje dále, by pachatel osobu, svěřenou jeho dohledu, k Vykonání nebo dopuštění smilného Činu svedl. Smilný čin sám o sobě tedy ještě nestačí k uskutečněni tohoto zločinu, směrodatným jest naopak způsob, jímž došlo ke smilnému činu, totiž, že svěřená osoba byla k činu pachatelem svedená. K naplnění této náležitosti stáčí Ovšem, byla-li osoba, pachatelovu dohledů svěřená, jakýmkoliv způsobem přivedená k tomu, že se činně nebo trpně ke smilnému činu propůjčila, ač sama k působení takovému nijak nevyzývala; o svedení nelže však mluviti, když osoba dohledu svěřená sama nemravným svým chováním projevila ochotu vykonati nebo dopustiti smilný čin, a obrátivši takto směr chtění osoby nadřízené k činům smilným, sama zavdala popud k jeho projevům. V tomto směru se také obžalovaný hájil a seznal, že ho Anrta R-á Stále dráždila pohledy a celým chováním, chtějíc ho přiměti k tomu, by s ní tělesně obcoval, že k první souloži došlo tím způsobem, že R-á, když obžalovaný přišel pozdě večer domů, ležela obnažená v posteli jeho nepřítomně manželky v ložnici, na něho se usmívala a ho chytla okolo krku, že pak během doby ještě třikráte s ní souložil, a že i k souloži, kterou s ní vykonal v předsíni a o které se R-á jako svědkyně zmiňuje, došlo tím způsobem, že se R-á kolem něho točila, a celým svým chováním dávala na jevo, že chce s ním tělesně obcovati. Naproti tomu vypovídala Anna R-á jako svědkyně, že obžalovaný s ní jen jednou (v předsíni) souložil, že ho však k tomu nelákala a nevábila, nýbrž že ji obžalovaný znásilnil, dále, že v ložnici vůbec nikdy nespala. Ježto o způsobu, jakým došlo k pohlavnímu styku mezi obžalovaným a R-ou, v průvodním řízení jiné přímé důkazy provedeny nebyly, je tu seznání obžalovaného o této závažné okolnosti toliko proti výpovědi svědkyně Anny R-é, kteréžto obě výpovědi se rozcházejí nejen ve směrech naznačených, nýbrž i v jiných, ježto na př. obžalovaný tvrdil, že R-á, než došlo k souloži v předsíni, neumývala nádobí, poněvadž podobné práce obstarávala služka, kdežto R-á udala, že obžalovaný služky neměl a proto že musila mýti nádobí, což i před uvedenou souloží právě konala. Vzhledem k tomuto stavu věcí navrhl obhájce obžalovaného při hlavním přelíčení: 1. výslech svědkyně Marie Ř-ové o tom, že se jí R-á doznala, že vícekráte s Ř-ou obcovala, 2. výslech svědkem drem R-em, který R-ou ošetřoval, o tom, že jest hysterická, 3. vyžádání si policejní zprávy o tom, že R-á je hystericky založená, 4. výslech svědkyně Marie K-ové o tom, že obžalovaný v její přítomnosti prohlásil, »když chce R-á. ať si práce v kuchyni dělá, ale já ji k tomu nenutím,« jakož i o tom, že u Ř-ů vždycky služky bývaly. Nalézací soud zamítl všechny tyto návrhy jako bezúčelné, uvěřiv úplně výpovědi svědkyně Anny R-é, a dospěl na základě této výpovědi k přesvědčení, že obžalovaný Annu R-ou, svěřenou jeho dohledu, svedl ku souloži. Proti zamítnutí těchto průvodních návrhů brojí zmateční stížnost, dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 4 §u 281 tr. ř. Pokud se vývody stížnosti týkají též návrhů dle stížnosti při hlavním přelíčení prý učiněných, v jednacím protokolu však nezaznamenaných, musí vývody ty ovšem zůstati nepovšimnuty, ježto pro přezkoumání důvodnosti uvedeného zmatku jest jedině směrodatným znění jednacího protokolu. Naproti tomu nelze stížnosti upříti oprávnění, pokud čelí proti zamítnutí uvedených, v jednacím protokole zaznamenaných průvodních návrhů. Neboť, kdyby provedením těchto důkazů bylo zjištěno, že se R-á přes to, že jako svědkyně tvrdila, že obžalovaný s ní souložil jen jednou, skutečně Marii Ř-ové doznala, že s ním vícekráte souložila; kdyby bylo dále zjištěno, že Anna R-á trpí hysterií, tedy nemocí, o níž je známo, že osoby touto nemocí stižené, zejména v době puberty bývají náchylny k tomu, by skuteč-r nosti jich se týkající zkreslovaly nebo nadsazovaly a kterážto nemoc jest někdy také doprovázena pathologickým stavem nymfomanie, tedy stavem, v němž touha po pohlavním ukojení jest abnormálně intensivní; a kdyby konečně proti opačné výpovědi svědkyně R-é bylo prokázáno, že obžalovaný ve své domácnosti zaměstnával služku, která konala podružné domácí práce, jako umývání nádobí atd., dospěl by snad nalézací soud k jinému úsudku o věrohodnosti údajů svědkyně Anny R-é, pokud se týče obžalovaného a tím snad i o způsobu, jímž došlo k,souloži mezi to. i o dvěma osobami. Z uvedených průvodních návrhů nebyly tedy alespoň návrhy 1., 2. a 4. nikterak zbytečny, naopak byly pro obhajobu účelný a závažný a právem proto spatřuje stížnost v jejich zamítnutí omezení práva obžalovaného na zákonnou obhajobu, čímž porušena byla stěžejní zásada §u 3 tr. ř. a založen tak důvod zmatečnosti rozsudku dle §u 281 čís. 4 tr. ř. O vývodním návrhu na třetím místě uvedeném sotva lze arci předpokládati, že by mohl věstí k upotřebitelným výsledkům.