Čís. 1733.Trestní odpovědnost nájemce (pachtýře) nemovitosti za opomenutí ochranných opatřeni ohledně otevřené jámy na nemovitosti.(Rozh. ze dne 24, září 1925, Zm I 89/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 14. prosince 1923, jímž byl obžalovaný uznán vinným přečinem podle §u 335 tr. zák.Důvody:Zmateční stížnost, uplatňující zmatky čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř., napadá svými vývody výlučně výrok nalézacího soudu, že bylo povinností obžalovaného pachtýře, by žumpu na pachtované nemovitosti opatřil ochranným zařízením. Nalézací soud prý pro výrok ten vlastně vůbec neuvádí důvodů. Neboť okolnost, že stěžovatel musil si jako člověk normálně myslící býti toho vědom, že někdo může utrpěti úraz, zůstává-li hluboká jáma nepokrytou a nezajištěnou, povinnost stěžovatelovou nemůže prý odůvodňovati, jelikož by pak též každý jiný obyvatel domu mohl býti stíhán. Poukazuje-li však nalézací soud k odůvodnění napadeného výroku na smlouvu mezi vlastníkem nemovitosti a stěžovatelem, činí prý tak nepřípadně, jelikož stěžovatel podle smlouvy byl povinen toliko k opravám až do 500 Kč ročně. Mimo to jde prý o smlouvu nájemní, nikoliv pachtovní, takže již podle 25. hlavy občanského zákona je nepochybilo, že dotčená povinnost náleží toliko vlastníku nemovitosti, nikoli nájemci a pachtýři, neboť § 1096 obč. zák. praví, že pronajímatel jest zavázán, aby předmět nájemní na své útraty ve stavu upotřebitelném odevzdal a udržoval. Stížnost jest bezdůvodná. Jest sice správno, že nalézací soud, aspoň výslovně, nepřihlížel k oné části smlouvy, dle níž stěžovatel jest povinen, zapraviti ze svého práce udržovací jen až do 500 Kč ročně. Než stížnost přehlíží, že stěžovatel sám při hlavním přelíčení netvrdil, že by náklady na ochranné zařízení částku tu byly převyšovaly, takže již z toho důvodu nebylo na soudu, by se otázkou tou zvláště zabýval. Stěžovatel sice tvrdil ve svém průvodním návrhu, že nebezpečnému stavu jámy lze čeliti jen stavbou zdi, která by zamezila přístup na louku, nebo vyplněním jámy, což by vyžadovalo značných útrat. Ani v tomto návrhu však netvrdil, že by byly náklady převyšovaly 500 Kč, nehledě ani k tomu, že jest na snadě, že údaje návrhu jsou liché, neboť nelze nahlédnouti, proč by nestačilo ochranné zařízení lacinější, zejména železné neb dřevěné víko, jakého bylo dříve použito. Dovozuje-li tedy nalézací soud ze smlouvy a ostatně mimo to z výpovědi svědka K-a, že obžalovaný byl zavázán, aby žumpu opatřil ochranným zařízením, nemůže býti řeči o neúplnosti ve smyslu zmatku čís. 5 §u 281 tr. ř.Než nelze mluviti ani o tom, že napadeným výrokem byl porušen anebo nesprávně vyložen zákon. Jest sice správným názor zmateční stížnosti, že jde ve smyslu §u 1091 obč. zák. o smlouvu nájemní, nikoli pachtovní, že nájemce a podle §u 1096 obč. zák. také pachtýř není povinen obstarati opravy neobvyklé a že jest na vlastníku nemovitosti, by udržoval nemovitost v upotřebitelném stavu, tedy také, by se staral o to, by žumpa na nemovitosti byla opatřena ochranným zařízením. Než to jsou hlediska práva soukromého. Stížnost přehlíží, že důsledky, z nich plynoucí, týkají se ovšem otázky soukromoprávní povinnosti obžalovaného k provedení zabezpečovacích opatření v poměru jeho jakožto nájemce k vlastníku nemovitosti, po případě otázky soukromoprávní povinnosti k zapravení nákladů na taková opatření, že však otázka po subjektu trestní odpovědnosti za opomenutí ochranných opatření nedochází v nich svého rozřešení, poněvadž tato odpovědnost dle práva veřejného je jiného druhu, podkladu i rozsahu, než odpovědnost smluvní. S hlediska práva trestního vzešla odpovědnost za opomenutí ochranných opatření pro toho, kdo, znaje život lidský ohrožující stav věci, byl k ní v poměru faktické moci jí disponovati. Osobou takovou byl v případě tomto obžalovaný. Jakožto skutečnému uživateli (mimo to smluvně výhradně oprávněnému nájemci) pozemku, na němž jáma je vykopána, bylo především obžalovanému umožněno seznati nebezpečný stav žumpy, jakmile s ní zmizela prkna otvor zakrývavší; rozsudek též zjišťuje právě proto, že obžalovaný dříve kryt žumpy obnovoval, že si byl obžalovaný toho Vědom, že jáma, není-li zakryta, ohrožuje lidskou bezpečnost. Nehledě ani k zásadě §u 1297 obč. zák. byl tedy také dle §u 335 tr. zák. v každém případě v prvé řadě obžalovaný povinen učiniti nějaké ochranné opatření, kterým by se nebezpečenství pro lidské zdraví a život zamezilo. Toto opatření mohl učiniti dvojím způsobem, buď provésti sám potřebnou ochrannou opravu — a nepokládal-li se za povinna k hrazení nákladů této opravy, požadovati je na vlastníku majetku — aneb upozorniti vlastníka na tento stav a z toho vznikající nebezpečí a v případě, že by byl vlastník nápravy neučinil, alespoň na stav upozorniti příslušné úřady. Dle svého doznání ani toho ani onoho neučinil, takže nalézací soud, zjistiv, že stěžovatel si byl vědom nebezpečí, hrozícího ze stavu žumpy, a že smrt Kurta F-a s opomenutím stěžovatelovým jest v příčinné souvislosti, právem podřadil jednání jeho skutkové povaze přečinu dle §u 335 tr. zák.