Čís. 1445.

Při »udání vrchnosti« není třeba zvláště prokazovati, že udání bylo způsobilým, by vedlo k stíhání obviněného (§ 209 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 12. ledna 1924, Kr II 453/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 20. srpna 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným, zločinem utrhání na cti dle §u 209 tr. zák. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Bezdůvodnou jest zmateční stížnost, dovolávající se hmotněprávního zmatku čís. 9 a), po případě 10 §u 281 tr. ř. Po stránce té navazuje zmateční stížnost na výpověď svědka Františka R-a, že četnictvo vůbec žádného pátrání nekonalo, protože list obžalovaného vážně nebralo, a dovozuje z toho, že tu nebylo onoho nebezpečí, jež předpokládá, jak prý tomu nasvědčuje předpis §u 210 písm. b) tr. zák., pojmově zločin utrhání na cti na rozdíl od pouhého přestupku dle §u 487 tr. zák. Nemohl by prý § ten mluviti o »vlastnostech, které tu dle §u 209 tr. zák. býti musí,« kdyby zločin neshledával jen v obviňování, spojeném s takovým nebezpečím. Než zmateční stížnost přehlíží, že zákon v §u 209 tr. zák. výslovně rozlišuje mezi »udáním u vrchnosti« a »jiným obviňováním, jež by mohlo dáti pŕíčinu vrchnosti k šetření neb alespoň pátrání proti obviněnému«; kdežto v případě tomto žádá zvláštní průkaz způsobilosti obvinění, by vedlo k stíhání obviněného, v onom případě takového požadavku neklade a to vzhledem k předpisům trestního řádu (§§ 84, 87), z nichž vyplývá, že nebezpečí to s každým udáním u vrchnosti jest dle samého zákona spojeno. Slova §u 487 tr. zák., jichž se stížnost dovolává, nesou se dle toho patrně jen k případům, kde jde o obviňování jiného druhu, než udáním vrchnosti. Předpis §u 210 písm. b) tr. zák. stanoví jen okolnost, zločin utrhání na cti trestně zvláště kvalifikující, a nelze z ní odvozovati, že by zde nebylo skutkové podstaty zločinu, když snad nebezpečí, zákonem samým in abstracto předpokládané, v konkrétním případě účinným se neosvědčilo. Ostatně i tu přišla by alespoň trestná odpovědnost pro pokus zločinu v úvahu. Zmateční stížnost namítá ovšem též, že okresní četnické velitelství není pro konkrétní případ vrchností ve smyslu první věty §u 209 tr. zák., protože obecní strážník jeho dohledu nepodléhá. Než i tu jde o příliš úzký výklad pojmu »vrchnost«, nemající oprávnění ani v doslovu, ani dle smyslu zákona. Vzhledem k uvedeným předpisům trestního řádu sluší spíše »vrchností« rozuměti veškeré úřady a jich orgány vůbec, zejména však ony, jimž pečovati jest o právní bezpečnost, zločiny ohrožovanou a porušovanou, k nimž četnické velitelství již dle určení četnictva vůbec, jak zákonem ze 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n. jest stanoveno, zajisté náleží. Nelze proto shledati právní stanovisko první stolice při posuzování případu pochybeným.

Citace:

č. 1445. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 37-38.