Čís. 1548.

Ustanovení §u 177 tr. zák. nevztahuje se na podílníky na krádeži podle §u 185 tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. března 1924, Kr I 678/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 5. září 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem podílnictví na krádeži podle §§ů 185, 186 písm. a) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným přestupkem podílnictví na krádeži podle §u 464 tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti podle čís. 10 §u 281 tr. ř. vytýká stížnost, pokud jde o zločin podílnictví na krádeži dle §§ů 185, 186 písm. a) tr. zák., nesprávné podřadění pod zákon. Stížnost je v právu. § 177 tr. zák. vyslovuje všeobecnou zásadu, že, má-li se krádež podle §u 176 tr. zák. přičítati pachateli za zločin jen pro jeho vlastnost, není ani účastenství, ani spoluvinu pokládati za zločin. Této zásady nelze ovsem užiti na případy, kde spoluvinník neb účastník dle §u 5 tr. zák. jest stejné jako pachatel sám k okradenému v poměru §u 176 II. b) neb c) tr. zák. Avšak vyloučení této všeobecné zásady nelze rozšířiti i na pomocníky po spáchání zločinu dle §u 6 tr. zák., kteří se nedopouštějí téhož zločinu jako přímý pachatel, nýbrž zvláštního zločinu podílnictví na krádeži podle §u 185 tr. zák. V projednávaném případě mohla by přijití v úvahu jen kvalifikace podle §u 186 písm. a) tr. zák., neboť dle ceny převzatých věcí není dána kvalifikace dle §u 186 písm. b) tr. zák. Ustanovení §u 186 písm. a) tr. zák. má na mysli případy, kde bylo podílníkovi dle obnosu nebo hodnoty věci nebo z příběhu povědomo, že byla krádež spáchána způsobem takovým, který ji činí zločinem, zdůrazňuje však při tom, že nemá na mysli případy, kde zločinný způsob záleží toliko v osobní vlastnosti pachatelově. Jednání obžalovaného, který na sebe převedl věci odcizené Karlem V-em jeho mistru Františku Ch-ovi v úhrnné ceně 130 Kč, zakládá s hlediska právě uvedených právních úvah skutkovou podstatu přestupku podílnictví na krádeži podle §u 464 tr. zák., a nikoliv, jak mylně za to má nalézací soud, skutkovou podstatu zločinu podílnictví na krádeži podle §§ů 185, 186 písm. a) tr. zák.

Citace:

č. 1548. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 229-230.