Čís. 1832

Pokud napodobení šatu a liturgických úkonů kněze při přednášce kupletu jest sesměšňováním a zlehčováním obyčejů a zařízení církve katolické (§ 303 tr. zák.).
(Rozh. ze dne 13. prosince 1924, Zm I 646/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 4. září 1924, jímž byl obžalovaný Jan B. sproštěn podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin §u 303 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Spis obžalovací shledává sesměšňování a zlehčování obyčejů a zařízení katolické církve v tom, že obžalovaný nápodobil při přednášce kupletu šat a liturgické úkony kněze, sloužícího mši, a na témže stanovisku stojí patrně i zmateční stížnost veřejného obžalobce, jež napadá sprošťující rozsudek prvé stolice důvodem čís. 5 §u 281 tr. ř. I rozhodovací důvody prvé stolice pokládají ne nesprávně za rozhodnou otázku, zda způsob, jakým obžalovaný při přednášce kupletu vystupoval, tudíž posuňky ve spojení se šatem, připouštějí závěr, že obžalovaný vědomě sesměšňoval anebo přímo hleděl zlehčiti obyčeje a zařízení církve nebo společnosti náboženské. Nalézací soud odpověděl k této otázce záporné a vyslovil obzvláště, že nejsou zde dostatečné důvody pro to, že obžalovaný sobě při přednášce kupletu, sloužící k zábavě hostů, uvědomil i jen možnost, že se tím sesměšňují obyčeje a zřízení církve nebo společnosti náboženské. Avšak k těmto závěrům dospěl nalézací soud způsobem, který je stižen vadou a zmatkem neúplnosti.
Možno souhlasiti s nalézacím soudem, pokud v rozhodovacích důvodech vyslovuje, že je věcí samou podmíněno, že obžalovaný při přednášce kupletu měl šat, obsahu kupletu přizpůsobený, a také dělal přiměřené posuňky. Avšak, zda šat a posuňky měly — jak prvá stolice dále dovozuje — sloužiti jen k lepšímu znázornění nezávadného textu kupletu, to lze spolehlivě a správně zjistiti toliko srovnáváním skutečností, k nimž poukazoval text kupletu, a skutečností, k nimž poukazovaly šat a posuňky obžalovaného. Proto bylo povinností soudu, by přesně a podrobně zjistil, jaký byl šat obžalovaného, jakož i jaké posuňky obžalovaný dělal, a poukazovaly-li šat a posuňky k některým obyčejům a zřízením církevním, ač k nim nepoukazoval text kupletu. Této povinnosti napadený rozsudek nedostál. Zjišťuje v prvém odstavci rozhodovacích důvodů toliko povšechně, že obžalovaný byl ošacen oděvem, taláru podobným, a malou čepičkou, a měl v ruce větší knihu, kterou opět a opět políbil. Podrobností nalézací soud nezjistil, ač k nim poukazovaly výpovědi, jež rozhodovací důvody uvádějí jako pramen onoho zjištění. Právem proto vytýká stížnost, že nalézací soud opomenul seznání svědka Ladislava H-a, že obžalovaný přišel oblečen ve starou kutnu a s čepičkou na hlavě začal zpívati z knihy, která měla naznačiti evangelium, že chtěl dle oděvu představiti kněze a že líbal knihu, jak se to děje při mši, dále, seznání svědka Josefa F-a, že obžalovaný po každé sloce něco tiše breptal, a že to bylo v celku napodobovaním kněze při mši, seznání svědka Jindřicha F-a, žc obžalovaný chtěl dle náhledu svědkova představiti kněze při kněžském úkonu, že po každé sloce políbil knihu, již měl v ruce, zadíval se ke stropu a tvářil se, jako by se tiše modlil, a seznání obžalovaného, že políbil knížku jako kněz knihu mešní, nehledě ani dále k výpovědi Anny H-ové, že obžalovaný chtěl představiti kněze při mši. Veškeré tyto výsledky hlavního přelíčení mají nepopiratelně pro zmíněné závěry a tím pro řešení otázky po subjektivním předpokladu — samozřejmě i po objektivních předpokladech trestného činu, o nichž soud vůbec neuvažoval — závažný význam; vždyť není v kupletu ani nejmenší zmínky o sloužení mše, o mešní knize neb o úkonech kněze mši sloužícího, ba ani sebe vzdálenější poukaz na tyto okolnosti a zmíněné vystrojení a posuňky obžalovaného nemohly proto nikterak směřovati k znázornění textu kupletu. Opomenutím oněch výsledků hlavního přelíčení stal se výrok nalézacího soudu neúplným co do skutečností rozhodujících.
Toutéž vadou je rozsudek prvé stolice — jak stížnost právem dále vytýká — stižen i proto, že rozhodovací důvody — zjišťujíce toliko, že obžalovaný skončil svou poslední přednášku kupletu předčasně, jelikož se více přítomných posluchačů pohoršilo nad přednáškou, opomíjejí seznání svědka Ladislava H-a, že již při vstupu obžalovaného do místnosti ozvaly se výkřiky nevole a, že již dříve o šesté hodině, kdy byla zpívána táž píseň, opustilo několik hostů z nevole místnost, dále seznání Josefa F-a, že obžalovaný chtěl zpívati dále, ač ihned po první sloce nastalo rozčilení a rozhořčení a, ač bylo voláno naň, aby přestal. Neboť i tyto výsledky hlavního přelíčení měly závažný význam pro posuzování, byl-li sobě obžalovaný hned při vstupu neb alespoň za zpěvu vědom bezprávné povahy svého chování, v němž přes to pokračoval, kdyžtě pohoršení některých posluchačů nemohl sobě vykládati jinak, než že tito posluchači shledávají v jeho úboru a posuňcích sesměšňování a zlehčování mše svaté. Pro dolíčený zmatek čís. 5 §u 281 tr. ř. bylo rozsudek prvé stolice, aniž bylo třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti, zrušiti a podle §u 288 čís. 1 tr. ř. vrátiti věc do prvé stolice.

Citace:

č. 1832. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 765-767.