Čís. 1730.V tom, že vlastník věcí, zabavené mu finanční stráží pro podezření důchodkového přestupku, ve společnosti zjednaných k tomu společníků se této věci zmocnil a ji odnesl, nelze spatřovati krádež, ale ovšem po případě maření exekuce.I jiná osoba než dlužník může se dopustiti přestupku dle §u 3 zák. o maření exekuce.Ustanovení §u 290 tr. ř. dlužno použiti i na prospěch obžalovaného, jehož trestní věc byla podle §u 57 tr. ř. vyloučena a samostatným, právoplatným rozsudkem vyřízena. Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Františka R-a do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. ledna 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem spoluviny na zločinu krádeže dle §§ů 5, 171, 173, 174-11 a), c), 179 tr. zák., zrušil napadený rozsudek, dle §u 290 tr. ř. též ve výroku, pokud jím byl obžalovaný Josef K. uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 174-11 а), с) a 179 tr, zák.; dle téhož ustanovení zákonného zrušil i rozsudek krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 1922, pokud jím byl obžalovaný Rudolf M uznán vinným zločinem krádeže dle §§ů 171, 173, 174-I. a II. a), c), 179 tr. zák. a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Zmateční stížnost obžalovaného Františka R-a napadá odsuzující výrok pro zločin spoluviny na krádeži dle §§ů 5, 171, 173, 174 II a), c), 179 tr. zák. důvody zmatečnosti čís. 5, 9 a), b) §u 281 tr. ř. Stížnosti dlužno přiznati oprávnění s hlediska zmatků čís 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. Právem vytýká zrnateční stížnost obžalovaného, že rozsudek nezjišťuje přesně a bezvadně, zda je zde způsobilý předmět krádeže — věc cizí — a zda jednali přímí pachatelé krádeže Josef K., Pavel J. a Rudolf M. ve svůj prospěch, jak předpokládá § 171 tr. zák. Nalézací soud sice zdánlivě připouští, že vlastníkem koně byl František Sch. a že obžalovaný Josef K. (švakr Sch-ův) byl se svými společníky od Sch-e zjednán, aby koně pro Sch-e »ukradli« z držení finančního eráru, jehož orgány byl kůň při nedovoleném pašování přes hranice zabaven Přesného zjištění v tom směru rozsudek neobsahuje, pravě, že soud bere za prokázáno, »že dotyčného koně prý koupil dle K-ova udání jeho švakr František Sch., a že jej měli — když byl finanční stráží zabaven — K. se společníky pro tohoto Sch-e »ukrásti a přivésti«. Přesné zjištění pravého stavu věci jest však důležito pro posouzení, zda je tu opravdu skutková podstata zločinu krádeže u K-a a M-а, dle shora uvedeného rozsudku již dříve vinným uznaného, po případě spoluviny na krádeži u R-a. V tom směru zjišťuje soud bezvadně pouze, že Josef K. se dvěma společníky odňal koně z držení a bez přivolení finančních orgánů a že mu František R. při činu úmyslně pomáhal tím, že mu označil místo (stáj), kde se kůň nalézá, a poradil, jak by se do uzamčené stáje dostali. Že šlo o věc cizí a že jednali přímí pachatelé v úmyslu zlodějském, rozsudek nezjišťuje. Byl-Ii František Sch, opravdu vlastníkem koně a zjednalli si K-a a spol., aby koně »ukradli« pro něho, správně řečeno, by se zabaveného koně nedovoleně zmocnili a Sch-ovi jej přivedli, bude skutková podstata zločinu krádeže (a ovšem také spoluviny na krádeži u R-a) vyloučena, poněvadž nebude lze říci, že jde o věci cizí a že pachatelé jednali pro svůj prospěch, byvše vlastníkem zjednáni a jsouce tak jeho zmocněnci, jednajícími ve prospěch zmocnitelův. Dojde-ìi prvý soud po novém projednání věci k náhledu, že skutková podstata zločinu krádeže není dána, bude arciť jeho povinností, aby uvážil, nepřichází-li v úvahu u obou obžalovaných a u Rudolfa M-а skutková podstata buď spoluviny na přečinu dle §u 1. zákona o maření exekuce, po případě přestupek dle §u 3. téhož zákona. Ustanovení §u 1. zákona ze dne 25. května 1883, Čís. 78 ř. z. předpokládá, že dlužník, v úmyslu, by zcela nebo z části zmařil uspokojení svého věřitele za hrozící exekuce, odstraní majetkové předměty. V tomto případě jest zjištěno, že kůň byl zabaven finanční stráží pro podezření dôchodkového přestupku. Úředním zabavením a prozatímním uschováním koně bylo proti vlastníkovi koně po případě proti pachatelům dôchodkového trestního činu zavedeno dôchodkové trestní řízení vzhledem k ustanovení §u 552 a 535 tr. zák. dôchodkového. Přes to, že v době činu snad ještě nedošlo k rozsudku v trestním řízení důchodkovém a kůň nebyl prohlášen za propadlého, hrozila nepochybně vlastníkovi koně exekuce již od okamžiku, kdy bylo nebezpečí, že se exekuce zavede — tohoto nebezpečí mohl si býti jak majitel koně tak pachatelé od něho zjednaní vědomi, jakmile pravý stav věci znali. K naplnění skutkové podstaty přestupku §u 3. uvedeného zákona stačí, když kdokoliv (i někdo jiný, než dlužník sám) odstraní věci, z úředního rozkazu zabavené,by jimi úřad nemohl nakládali. Z uvedeného plyne, že rozsudek prvého soudu se zakládá na nesprávném výkladu zákona, že jest zrnatečný nejen dle čís. 5, nýbrž také dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. a že jest odůvodněno jej zrušiti. Poněvadž tytéž úvahy, které odůvodňují jeho zrušení ve prospěch stěžovatelův, přicházejí k dobru také spoluobžalovanému Josefu K-ovi, který zmateční stížnosti nepodal, jakož i Rudolfu M-ovi, jenž dle rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. listopadu 1922 byl pro týž čin jako spolupachatel právoplatně odsouzen a trest si již odpykal, ježto proti němu bylo řízení z důvodu §u 57 tr. ř. jen za účelem urychlení a za účelem zkrácení vazby vedeno zvlášť a také zvláštní rozsudek vynesen a čímž nepřestal ve skutečnosti býti spolužalovaným, bylo z moci úřední rozhodnouti stejně, jako by byli také uplatňovali zmatek čís. 9 a) §u 281 tr. ř.