Čís. 1449.

Shromažďovací zákon ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. zák.
V tom, že účastníci řádně povolené schůze neuposlechli výzvy vládního komisaře, by opustili sál, možno spatřovati pouze přestupek §§ů 14 a 15 shrom. zák., nikoliv přečin §u 283 tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1924, Kr II 384/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 28. května 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečiny dle §§ů 279 a 283 tr. zák., zrušil napadený rozsudek, pokud jde o přečin §u 279 tr. zák. a dle §u 290 tr. ř. též, pokud jde o přečin dle §u 283 tr. zák. a uznal obžalovaného vinným přestupkem dle §§ů 14 a 19 shromažďovacího zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. zák., jehož se dopustil tím, že neuposlechl dne 9. února 1923 v H-ině sále ve F-ově výzvy vládního zástupce Dra Ch-a, řízené po ukončení veřejného shromáždění německonacionální strany na veškeré účastníky shromáždění toho, zejména i na obžalovaného, by sál opustili, a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:

Nejvyšší soud jako soud zrušovací, prozkoumav následkem podané zmateční stížnosti obsah rozsudku v celém jeho obsahu, dospěl ku přesvědčení, že nalézací soud, pokud jde o přečin §u 283 tr. zák., užil nesprávně trestního zákona v neprospěch obžalovaného. Jak rozsudek na podkladu trestního oznámení a zprávy vládního zástupce okresního komisaře Dra Antonína Ch-a zjišťuje, konala se dne 9. února 1923 v H-ině sále ve F-ově veřejná schůze německonacionální strany, k níž vyslán byl okresní politickou správou jako vládní zástupce okresní komisař Dr. Antonín Cli. Po skončení schůze žádal předseda schůze přítomné účastníky, by přispěli na výlohy za pronájem sálu, osvětlení a otop, při čemž podotkl, že případný přebytek upotřeben bude pro Němce v Poruří. Vládní komisař Dr. Ch. zakázal sbírku a vyzval přítomné, by se tiše vzdálili. Výzvy té poslechnuto nebylo a zejména neposlechl výzvy i obžalovaný. V tomto jednání obžalovaného shledal nalézací soud skutkovou povahu přečinu dle §u 283 tr. zák., čímž však zákonného ustanovení toho nebylo užito správně. Přečin dle §u 283 tr. zák. vyžaduje, by šlo o »shluk lidí«, který stal se z jiné příčiny, než té, jímž se stává srocení zločinem. V tomto případě však takového shluknutí lidí nebylo. Jednalo se o schůzi řádně povolenou a nikoli o shluk teprve po skončení schůze. Účastníci schůze ještě síň neopustili. Neuposlechli-li účastníci veřejné schůze, zejména i obžalovaný, výzvy vládního komisaře, by sál opustili, možno v činu tom spatřovati pouze přestupek §§ 14 a 19 shrom. zákona ze dne 15. listopadu 1867, čís. 135 ř. zák., nikoli však přečin §u 283 tr. zák., ježto nedostává se skutkové známky »shluku lidi«, ve smyslu §u 283 tr. zák. nezbytné. Ježto nalézací soud, uznav obžalovaného vinným přečinem dle §u 283 tr. zák., zákon nesprávně vyložil, bylo dle §u 290 tr. ř. rozsudek ve výroku o vině ve směru tom zrušiti a obžalovaného, který, jak nalézací rozsudek zjišťuje, výzvy vládního komisaře, by se ze sálu vzdálil, neuposlechl, uznati pouze za vinna přestupkem §u 14 a 19 cit. shrom. zákona.

Citace:

č. 1449. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 44-45.