Čís. 1580.

Zákon o útisku ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n.
Přestupek §u 1 zákona liší se od zločinu podle §u 98 b) tr. zák. menší intensitou použitých prostředků. »Pohrožení« klade na roveň pouhému zlému nakládání a způsobení újmy.
V tom, že bylo za účelem vynucení plnění vyhrožováno udáním nepříjemných věcí, jichž vyjití na veřejnost musel se ohrožený i jinak obávati, nelze spatřovati zločin vydírání, nýbrž pouze přestupek útisku.
(Rozh. ze dne 31. března 1924, Kr II 369/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Josefa K-a do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 24. března 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 98 písm. b) tr. zák., zrušil napadený rozsudek, dle §u 290 tr. ř. též ohledně spoluobžalovaných Jana K-a a Theodora W-a a uznal obžalované vinnými přestupkem útisku podle §u 1 odstavec prvý zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n. Důvody:
Pro posouzení skutku po stránce hmotněprávní dlužno vzíti v úvahu, jak zmateční stížnost správně na to poukazuje, že Alois S. s Annou K-ou v kritické době souložil. Dle toho nastala zákonná doměnka §u 163 obč. zák. a splněn byl předpoklad, by po porodu dítěte uplatňovány byly proti němu nároky podle §u 166 a násl. obč. zák. Závadná činnost obžalovaných čelila dle zjištění ke konání, k němuž Alois S. za daného předpokladu, zejména v tu dobu a bez intervence soudu povinen nebyl, totiž k vyplacení 3000 Kč. Neprávem tvrdí tedy stížnost, že žádáno bylo Janem K-em jako otcem Anny K-ové přímo i prostřednictvím spoluobžalovaných V-a a K-a jen něco, nač měla Anna K-ová zákonné právo, a že se dostává výrok odsuzující do rozporu s předpisy občanského zákona. Nicméně nemůže zůstati uvedená okolnost bez účinku na posouzení nátlaku, jenž za uvedeným účelem na Aloise S-a byl konán. Nátlak ten záležel podle zjištění soudu v hrozbě soudem, při kterémž Anna K-ová bude proti S-ovi přísahati (Jan K.) radnicí nebo sdělením milé S-ově a že K-ová to může svésti na S-a (Theodor V.) že otcovství bude svedeno na S-a (Josef K. po předchozí domluvě se spoluobžalovaným). Nelze ovšem pochybovati o správností zjištění rozsudku, že i tyto vyhrůžky byly vzhledem k nepříjemným pro Aloisa S-a účinkům zejména po stránce majetkové způsobilými, vzbuditi v Aloisů S-ovi důvodné obavy, že jeho poměr k Anně K-ové dostane se na vědomí osob, jimž je zatajiti měl zájem, a že svého času proti němu uplatňovány budou nároky paternitní. Než obou těch následků musil se Alois S., jak právem na to stížnost Josefa K-a poukazuje, obávati, jakmile se o otěhotnění Anny K-ové dověděl, i tehda, když mu jimi se strany obžalovaných nebylo zvláště hroženo, poněvadž by i se soudním vymáháním nároků z paternity nezbytně byly spojeny. Za těchto okolností nelze v poukazu obžalovaných na tyto následky shledati tak intensivní nátlak na vůli Aloisa S-a, jaký předpokládá § 98 tr. zák., mluvě o vyhrůžce, již klade na roveň přímému násilí a kvalifikuje na zločin veřejného násilí. Sluší spíše spatřovati v tomto způsobu nátlaku na Aloisa S-a, by se ohledně nároku z paternity s otcem Anny K-ové vyrovnal, jednání, odpovídající skutkové podstatě přestupku útisku podle §u 1 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 309 sb. z. a n., jenž liší se od zločinu podle §u 98 b) tr. zák. právě menší intensitou použitých prostředků a, mluvě o »pohrožení«, klade je. na roveň pouhému zlému nakládání a způsobení újmy. Byť i podle toho byla zmateční stížnost, pokud brojí proti odsouzení stěžovatelovu pro zločin oprávněnou, nemůže to míti za následek úplné sproštění stěžovatelovo, jehož se zmateční stížnost domáhá, nýbrž jen jeho odsouzení pro přestupek útisku. A jelikož tytéž úvahy svědčí též ve prospěch obou spoluobžalovaných, jichž stížnost zavržena byla již v první stolici, použiti jest v jich prospěch předpisu §u 290 tr. ř.

Citace:

č. 1580. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 289-290.