Čís. 1518.

Pokud dlužno v dodání méněcenného zboží a jeho převzetí zřízencem objednatele spatřovali skutkovou podstatu podvodu.
(Rozh. ze dne 26. února 1924, Zm I 12/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského jakožto nalézacího soudu v Praze ze dne 3. prosince 1923, pokud jím stěžovatel byl uznán vinným zločinem podvodu dle §§ů 197, 200 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnosti nelze upříti oprávnění, pokud s hlediska čís. 10, správně i čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř. namítá, že odsuzující výrok prvé stolice, zejména ohledně výše škody přes 200 Kč není opodstatněn skutečnostmi, v napadeném rozsudku zjištěnými. Pojem podvodu předpokládá lstivé jednání nebo předstírání, jímž pachatel úmyslně způsobí omyl anebo využívá omylu jiné osoby, jímž má dle úmyslu pachatelova nastati škoda na majetku nebo na jiných právech osoby omylem stižené nebo někoho jiného. Příslušný závěr napadeného rozsudku vyslovuje, že obžalovaný H. ve srozumění s obžalovaným Č-em dodával firmě Karel B. »kačírek« co do hodnoty méněcenný a že to učinil ve srozumění s Č-em (stavbyvedoucím jmenované firmy) v tom úmyslu, by tímto lstivým jednáním poškodil firmu Karel В. o více než 200 Kč. Stížnost je v právu, dovozujíc, že pouhé dodání zboží jakosti jiné než bylo objednáno, nenaplňuje samo o sobě pojmu lstivého jednání. K tomu musí přistoupiti další okolnosti, které dle dodatelova úmyslu mají zabrániti tomu, by osoba, jíž se dodává, při takovém způsobu přijímání dodávek, jaký jest dle poměrů jejich obvyklým, ihned nepoznala, že se jí dodává zboží jiné než ujednané jakosti. Avšak nelze souhlasiti s dalším názorem stížnosti, že lstivým jednáním nebo předstíráním jest jen činnost záludná, úskočná. Stačí naopak již oklamání důvěry v denním obchodním životě obvyklé. V každém podniku, jejž neprovozuje majitel sám bez pomocných sil, jest netoliko všeobecným zvykem, ale do jisté míry přímo nezbytnou nutností důvěra majitele neb jeho zástupce v poctivost a věrnost všech jeho zaměstnanců, obzvláště důvěra, že zaměstnanec dbá zájmů zaměstnavatelových též při přijímání dodávek, že odmítá dodávky, jež svojí méněcenností jsou na úkor smluvních práv zaměstnavatelových, a řídí se zejména zvláštními příkazy, které mu po případě v tomto směru byly uděleny zaměstnavatelem nebo jeho zástupcem. Naplnilo by tudíž pojem lsti, jestliže Č., — jemuž jako stavbyvedoucímu firmy B. bylo pro toto jeho postavení a tím více pro zvláštní příkaz M-ův hájiti zájmů a práv jeho zaměstnavatelky, porušiv důvěru, touto v něj kladenou, v dorozumění s H-em úmyslně neoznámil (zamlčel) anebo — jestliže, předstíraje, že »kačírek« byl dodán v dobré jakosti a zhoršen teprve na staveništi — zakryl méněcennost dodávaného »kačírku« a, přijímaje kačírek smlouvě a účelu nevyhovující, působil k tornu, by H-ovi za takový »kačírek« byla vyplácena cena, vypadající na »kačírek« ujednané lepší kvality. Rovněž by naplnilo pojem lsti, zajistil-li sobě H., dorozuměv se s Č-em, takovou činnost, pokud se týče takové opomenutí Č-ovo za účelem oklamání důvěry firmy Karel B., že poctivost tohoto jejího zaměstnance zamezí, by nebylo porušeno její smluvní právo na dodání »kačírku« určité jakosti. Tuto lstivost postupu obžalovaných má napadený rozsudek asi na zřeteli, zdůrazňuje v závěru shora zmíněném, v němž označuje dodávání »kačírku« méněcenného jako lstivé jednání, srozumění H-a a Č-a, jakož i povahu tohoto jakožto stavbyvedoucího poškozené firmy, a přihlíží-li v předpokladech závěru k příkazu M-ovu, k vysvětlení Č-ovu а k postrannímu vysypávaní »kačírku« přímo z ulice do základů stavby. O skutkovém znaku »uvádění v omyl« neboli »využívání omylu« závěr vůbec se nezmiňuje, tím méně jej rozvádí ve skutkové okolnosti, s ním se srovnávající. Skutečnosti, tento znak opodstatňující, nejsou zjištěny ani v předchozích odstavcích rozhodovacích důvodů. Tyto citují sice výpověď svědka M-а, že větší množství dodávaného »kačírku« mohlo ujiti jeho dohledu, poněvadž povozníci »kačírek« vchodem do staveniště nedováželi, dováželi jej přímo z Fochovy třídy a tam do základů jej přímo vysypali. Tím poukazují rozhodovací důvody k tomu, že osobou omylem stiženou byl inž. M., zástupce firmy Karel B., vrchním dohledem nad stavbou pověřený, tudíž i dohlížející na řádné dodávání »kačírku« ve smluvené jakosti. A poukazují dále — ve spojení s předchozím zjištěním, že svědek M. zakázal Č-ovi jako stavbyvedoucími, by »kačírek« jakosti M-em při dosavadních dovážkách pozastavené nepřijímal — k tomu, že využíván byl omyl M-ův, že Č. jeho zákazu vyhoví a že »kačírek« pozastavené jakosti na dále na staveniště nebude přijímán, pokud se týče že se ho při stavbě nepoužívá. Než těmito poukazy nedostává se jasného, nepochybného výrazu případnému přesvědčení nalézacího soudu a není tedy zjištěno, že a ohledně kterého množství (po případě kolika povozů) »kačírku« byl omyl M-ův využíván vysypávaním méněcenného »kačírku« přímo z ulice do základů, a zda a pokud se tak stalo Č-em anebo H-em nebo oběma ve vzájemném dorozumění. Tento nedostatek není odstraněn ani pozdějším zjištěním, že firma Karel B. byla poškozena aspoň dodáním a zaúčtováním sedmnácti povozů firmě. Vždyť uvádějí rozhodovací důvody výpověď H-ovu, že zaúčtoval pouze 17 povozů, ač jich dodal 32, a zjišťují tamtéž, že svědek M. pozastavil 8 až 10 povozů, ohledně nichž tedy nebyl uveden v omyl co do jakosti dováženého »kačírku«. Arciť zjišťují rozhodovací důvody v této souvislosti, že Č. vysvětloval špatnou jakost M-em pozastaveného »kačírku tím, že se »kačírek« patrně při skládání zamazal. Než po této stránce schází, jelikož v tomto směru po případě šlo jen o pokus, zase zjištění, zda M. vysvětlení obžalovaného Č-a uvěřil a proč pozastavené dodávky přes méněcennost »kačírku« přijal, pokud se týče zda tak učinil pro omyl, oním vysvětlením Č-ovým způsobený, že »kačírek« stal se méněcenným teprve na staveništi. Byla-li následkem omylu firmy Karel B., pokud se týče jejích pověřených zástupcu o jakosti dodávaného »kačírku« stěžovateli Jaroslavu H-ovi za dodaný méněcenný »kačírek« vyplacena cena ujednaná za »kačírek« lepší jakosti, nastala tím firmě B. škoda na jejím smluvním právu, by jí za ujednanou cenu 85 Kč byl H-em dodán povoz »kačírku« ujednané jakosti. Nezáleží ovšem na tom, dovážel-li H. »kačirek« z P. ,jak se zavázal, či odjinud. Smluvní právo firmy B. zůstalo by neporušeno, i když H. dodával »kačírek odjinud«, předpokládajíc ovšem, že »kačírek« odjinud dovážený rovnal se jakostí »kačírku« P-ému. Pro posuzování, vzešla-li firmě B. škoda a jaká, bylo by tudíž naprosto bez významu, podařilo-li se H-ovi opatřiti sobě rovnocenný »kačírek« výhodněji odjinud, a zvětšil-li se zkrácením dopravy nebo jinak jeho výdělek a zisk. Oproti tomu nezáleží však při posuzování oné otázky ani na tom, zda sobě firma B. v částce, za kterou převzala provedení stavby, o kterou jde, zakalkulovala za jeden povoz »kučírku« peníz 85 Kč, s H-em ujednaný. Podařilo-li se firmě B. upotřebiti H-em dodávaný méněcenný »kačírek« při stavbě, aniž porušila své závazky vůči osobě, pro niž stavbu prováděla, zejména co do spolehlivosti, stálosti a pevnosti stavby, bylo rozpjetí mezi cenou »kačírku«, kterou měla při »kalkulaci na zřeteli« a cenou méněcenného lacinějšího »kačírku« její ziskem, na jehož přenechání neměl nároku H., jemuž bylo naopak dodávati »kačírek« jakosti s firmou B. ujednané. Nelze tudíž ani skutečnost a výši škody odvoditi z toho, že H. přijímal (požadoval) od firmy B. 85 Kč za povoz a sám zaplatil pouze 10 Kč, získávaje takto na jednom povozu 75 Kč a při zaúčtování 17 povozů celkem 1275 Kč, aniž lze vzejití škody vyloučiti z důvodu, že firma B. veškerých 17, ba dle udání H-ova celých 32 povozů k cementovým základům« upotřebila. Otázku, vzešla-li firmě B. škoda a v jaké výši, sluší naopak — nehledí-li se k možnosti, že nevhodností dodaného »kačírku« nastala škoda ve stavení, k němuž byl upotřeben — posuzovati dle toho, zda a o kolik byla cena skutečně dodaného kačírku pro horší jeho jakost menší než cena ujednaného »kačírku« P-ého. Zmíněnou otázku nelze tudíž řešiti, pokud není zjištěno, kolik z ujednané ceny 85 Kč za jeden povoz vypadá na příslušné množství »kačírku« a kolik z ní vypadá na dopravu z P. na staveniště, a jaké byly tehdy obvyklé ceny za »kačírek« p-ský pokud se týče stejné kvality a za »kačírek« té horší kvality, jaký byl skutečně H-em dodán. Případná škoda firmě B. dodáváním méněcenného »kačírku« způsobená může se po případě změnšiti, snad i zmizeti tím, že a pokud zaúčtoval H. firmě méně »kačírku« než skutečně dodal a než bylo při stavbě firmou B. upotřebeno. Jest proto dále nezbytným zjištění, dodal-li H. — jak tvrdí — a bylo-li přijato 32 povozů a zaúčtoval-li jich pouze 17. Napadený rozsudek tyto závažné skutečnosti nezjišťuje. Jeho jediný poukaz, že H. dal odměnou Č-ovi 1300 Kč a Š-i 1500 Kč, nemá pro závěr, že firmě B. vzešla škoda 200 Kč převyšující, sám o sobě významu, jelikož odměna mohla po případě býti dána z bezvadného zisku H-ova — arciť jen 1275 Kč obnášejícího — o jehož nezávažnosti pro tento závěr bylo, čeho třeba, shora vysloveno. Není proto napadený rozsudek, pokud uznává stěžovatele Jaroslava H-e vinným zločinem podvodu dle §§ů 197, 200 tr. zák., opodstatněn skutečnostmi, nalézacím soudem zjištěnými. Tato část rozsudku spočívá takto na nesprávném použití zákona a bylo ji z důvodů čís. 9 písm. a), čís. 10 §u 281 tr. ř. zrušiti, aniž bylo třeba zabývati se ostatními vývody stížnosti.

Citace:

č. 1518. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 162-165.