Čís. 1801.Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).Po skončení shromáždění, kdy bylo mluveno pouze v malých skupinách, přicházejí přítomné osoby v úvahu jako zástup (§ 39 zákona).(Rozh. ze dne 18. listopadu 1924, Zm II 456/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaných do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Olomouci ze dne 3. června 1924, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle §u 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl vdůvodech:Neprávem spatřuje zmatečni stížnost důvod zmatku podle čís. 4 §u 281 tr. ř. v tom, že byl zamítnut návrh na provedení důkazu o tom, že, co se mluvilo, bylo ve volné zábavě. Návrh čelil zřejmě proti stanovisku obžalovacího spisu, že výroky byly obžalovanými proneseny ve shromáždění, tudíž ve smyslu §u 39 zákona na ochranu republiky veřejně. Výsledky hlavního přelíčení, mezi nimi i údaj samotného obžalovaného, dle něhož bylo v kritické době v místnosti přítomno asi dvacet osob, opravňovaly však nalézací soud k závěru, že čin spáchán byl veřejně, a to i v tom případě, byla-li schůze tehdy, jak se namítá na jiném místě zmateční stížnosti, již skončena a bylo-li pak mluveno pouze v malých skupinách, neboť i pak přicházeli by přítomní v úvahu jako zástup zakládající podle §u 39 zákona na ochranu republiky rovněž pojem veřejnosti.