Čís. 1777.

Pojem provozování lékařství »po živnostenskú« (§ 343 tr. zák.) předpokládá, že toto provozování jest pachateli alespoň částečným zdrojem příjmů, jichž používá pro sebe nebo jinou určitou osobu; nespadají sem dobrovolné dary, věnované vždy pachatelem všeobecně dobročinným účelům.
(Rozh ze dne 31. října 1924, Zm I 220/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 12. února 1924, jímž byl obžalovaný sproštěn dle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro přečin podle §§ů 335 a 343 tr. zák., mimo jiné z těchto důvodů:
Rozsudkový výrok, že není tu skutkové podstaty přestupku dle §u 343 tr. zák., poněvadž obžalovaný neprovozoval lékařství »po živnostensku«, napadá zmateční stížnost dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. poukazem k tomu, že provozování »po živnostenskú« je dáno již tím, že obžalovaný, jak nalézací soud připouští, bral za léčení dobrovolné dary, jež tvořily jeho příjem, se kterým mohl libovolně nakládati; jak obžalovaný s tímto svým příjmem nakládal, zda jej podržel pro sebe, či věnoval dobrovolným účelům, nemá prý s věcí co dělat. Stížnost vyslovuje takto názor, že pro posouzení, zda jednání obžalovaného zakládá skutkovou podstatu přestupku podle §u 343 tr. zák., je úplně lhostejno, že obžalovaný veškeré nežádané dary věnoval výhradně jen všeobecně dobročinným účelům. Zmateční stížnosti nelze v tom přisvědčiti. Pojem provozování lékařství »po živnostensku« předpokládá, by toto provozování bylo pachateli alespoň částečným zdrojem příjmů, jichž by používal buď ku rozmnožení svého jmění nebo jmění jiné osoby, nebo ku výživě vlastní nebo jiné určité osoby. Nalézací soud však má za pravdivou obhajobu obžalovaného, že dobrovolné dary, jichž se mu kdy od pacientů a vyhojených dostalo, vždy věnoval jen všeobecně dobročinným účelům, — a zjistil, že obžalovaný vždy bezúplatně provozoval lékařství, že i v daném případě úplaty za ošetření nemocného nežádal a nevzal, že jen částečný příspěvek na krytí hotových výloh přijal a daleko větší část hotových výloh hradil ze svého. Právem tudíž vylučuje rozsudek z jednání obžalovaného skutkový znak »po živnostensku«.

Citace:

č. 1777. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 652-653.