Čís. 1665.

§ 252 tr. ř. má na zřeteli jen protokoly těch svědků, kteří byli slyšeni v dotyčném řízení trestním.
Nalézací soud může přihlédnouti i k výsledkům civilního sporu a učiniti výpovědi svědků ve sporu tom slyšených pramenem svého poznání (§ 258 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 12. června 1924, Zm I 363/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jakožto nalézacího soudu v Mostě ze dne 15. dubna 1924, jímž obžalovaný byl uznán vinným zločinem podvodu podle §§ 197, 199 písm. a) tr. zák. mimo jiné z těchto důvodů:
Důvod zmatečnosti čís. 3 §u 281 tr. ř. spatřuje zmateční stížnost v porušení předpisů §§ 247 a 252 tr. ř. Zmatečnost byla dle mínění stížnosti přiváděna tím, že nalézací soud dal ze spisu С 384/22 civilní rozepře přečisti výpovědi svědků Ferdinanda J-a a Albína G-а a dovodil z nich, že obžalovaný Moric G. nebéře to s pravdou vážně. Tento postup jest prý protizákonným, jednak proto, poněvadž nalézací soud předsevzal zjištění na základě výpovědi svědků, kteří v tomto trestním řízení nebyli vůbec slyšeni, tím méně pak byli vzati do přísahy způsobem v §u 247 tr. ř. předepsaným, jednak z té příčiny, že se příčí ustanovení §u 252 tr. ř., který stanoví, za kterých předpokladů je přečtení protokolů svědeckých přípustno. Stížnost je bezdůvodná. O porušení citovaných předpisů nemůže býti řeči. Z §u 247 tr. ř. je nade vší pochybnost jasno, že ustanovení toto upravuje postup ohledně výslechu a vzetí do přísahy těch svědků, kteří jsou vyslýcháni nalézacím soudem bezprostředně. O takovýto případ tu nejde a je proto odvolávání se na § 247 tr. ř. zcela pochybeno. I ustanovení §u 252 odstavec prvý tr. ř. má na zřeteli jen protokoly těch svědků, kteří v dotyčném řízení trestním byli slyšeni, kterýžto případ tu rovněž nepřichází v úvahu, nehledě ani k tomu, že nezachování tohoto zákonného ustanovení nezakládá zmatečnosti, jak z citace příslušných §§ů v čís. 3 §u 281 tr. ř. je vidno a že obhájce při hlavním přelíčení ničeho proti přečtení protokolů oněch svědků nenamítal. Žádný předpis tr. ř. nebránil nalézacímu soudu, by při hodnocení průvodního materiálu nepřihlížel k výsledkům civilního sporu С 384/22 mezí Františkem H-em a obžalovaným a aby zejména v daném případě neučinil výpovědi svědků Ferdinanda J-a a Albína G-а, ve sporu tom slyšených, pramenem svého poznání. Naopak dovoluje nalézacímu soudu právo volného hodnocení průvodů dle §u 258 tr. ř., by jako průvodního prostředku použil každého prostředku, který jest způsobilým, by z něho mohl nabýti přesvědčení o pravdivosti té které závažné skutečnosti. Nalézací soud nečerpá ostatně přesvědčení o tom, že obžalovaný to s pravdou nebéře vážně, pouze z výpovědi oněch svědků, nýbrž i z té skutečnosti, že obžalovaný byl již pro křivou svědeckou výpověď rozsudkem krajského soudu v Mostě ze dne 5. května 1922 pravoplatně odsouzen.

Citace:

č. 1665. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 444-445.