Čís. 1671.

Úspěšné odvolání co do trestu nemá významu pro povinnost obžalovaného k náhradě útrat soukromému obžalobci, zůstala-li otázka viny v platnosti (§ 390 odstavec prvý tr. ř.).
(Rozh. ze dne 14. června 1924, Zm I 345/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem krajského soudu v Litoměřicích jako soudu odvolacího ze dne 7. listopadu 1923 porušen byl zákon v ustanoveních §§ů 389 a 390 tr. ř.
Důvody:
Rozsudkem krajského soudu v Litoměřicích jako soudu odvolacího ze dne 7. listopadu 1923 odmínuto bylo odvolání obžalované Anny R-ové z rozsudku okresního soudu v Litoměřicích ze dne 6. června 1923, jimž byla odvolatelka na návrh soukromé žalobkyně Marie H-ové pro přestupek podle §u 496 tr. zák. odsouzena do vězení na 5 dnů, pokud šlo o výrok o vině, vyhověno pak bylo jejímu odvolání, pokud šlo o výrok o trestu, a trest vězení změněn byl jí v pokutu 60 Kč. Zároveň vyslovil soud odvolací, že soukromá žalobkyně Marie H-ová jest podle §u 390 tr. ř. povinna hraditi náklady řízení odvolacího, zvláště pak též nahraditi obžalované útraty právního zastoupení 160 Kč. Zástupce soukromé žalobkyně Marie H-ové stěžoval si do tohoto výroku odvolacího soudu o útratách, ale stížnost jeho byla vrchním zemským soudem v Praze usnesením ze dne 23. listopadu 1923 odmítnuta jako nepřípustná, ježto odvolací soud ve věcech přestupkových o otázce útrat rozhoduje s konečnou platností. Rozsudek krajského jako odvolacího soudu v Litoměřicích, pokud jím Marie H-ová byla odsouzena, by obžalované Anně R-ové nahradila náklady řízení odvolacího, zvláště pak útraty právního zastoupení 160 Kč, porušuje zákon v ustanovení §u 390 odstavec prvý tr. ř., dle něhož soukromému obžalobci uložiti lze náhradu všech následkem jeho zakročení vzniklých útrat, skončilo-li se trestní řízení jiným způsobem, než nálezem odsuzujícím. Takového případu zde nebylo, naopak proti obžalované byl vynesen nález odsuzující, se kterým povždy spojeno jest podle §u 389 odstavec prvý tr. ř. i odsouzení obžalovaného k náhradě útrat trestního řízení. Jen pro případ, že by byla obžalovaná Anna R-ová k svému odvolání co do· viny bývala z obžaloby sproštěna, mohla býti soukromá obžalobkyně Marie H-ová odsouzena podle §u 390 odstavec prvý tr. ř. k náhradě všech útrat, vzniklých jejím zakročením. Úspěšné odvolání Anny R-ové co do trestu nemá proto významu pro její povinnost k náhradě útrat, když otázka viny zůstala v platnosti a zde dokonce odvolání v tomto směru bylo zamítnuto.

Citace:

č. 1671. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 452-453.