Čís. 1440.

Zákon o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 říš. zák. na rok 1863.
K skutkové podstatě přečinu §u 24 zákona stačí i uveřejnění pouhého obsahu zabaveného tiskopisu, stalo-li se vědomě. Lhostejno, že článek otištěn z tiskopisu, v němž nebyl zabaven.
(Rozh. ze dne 10. ledna 1924, Kr I 659/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 29. srpna 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem dle §u 24 zákona o tisku — mimo jiné z těchto
důvodů:
Po věcné stránce (čís. 9 a) §u 281 tr. ř.) namítá stěžovatel, že byl neprávem odsouzen pro přečin §u 24 tisk. zák., poněvadž uveřejnil v čís. 105 časopisu T. nikoliv zabavený článek čís. 102 večerního vydání téhož časopisu, jehož vůbec necitoval, nýbrž překlad německého Článku »Liquidierung der Ludová banka in Ružomberk« z nezabaveného čís. 123 časopisu P., který není obsahem totožný se zabaveným článkem večerního vydání T. čís. 102.; okolnost, že článek v časopisu P. byl teprve dodatečně zabaven, nemůže prý odůvodniti odsouzení obžalovaného, který uveřejněním nezabaveného článku chtěl jen upozorniti censora na »dvojí loket«, jímž se měří jinak časopisu jednomu a jinak listu druhému. Avšak stížnost není odůvodněna. Skutková podstata přečinu dle §u 24 tisk. zák. nepředpokládá uveřejnění doslovu zabavené zprávy, nýbrž stačí i uveřejnění pouhého obsahu zabaveného tiskopisu, stalo-li se vědomě, což jest zde zjištěno. Pro trestnost jest též lhostejno, že článek byl otištěn z tiskopisu, jenž pro článek ten nebyl zabaven, stejně jakoby bylo lhostejno, kdyby byl bez závady uveřejněn již v jiném časopise, poněvadž se tím jeho obsah nestane nezávadným a uveřejnění dovoleným; jest tedy pro skutkovou podstatu §u 24, druhý případ tisk. zák. jedině rozhodno, že byl tiskem uveřejněn obsah zabaveného článku (tiskopisu) a že uveřejnění to se stalo vědomě. Bylo již řečeno, žé v tomto případě zjistil první soud, že obžalovaný vědomě uveřejnil v čís. 105 časopisu T. článek, který byl v části, o kterou se zde jedná, sice pouhou reprodukcí (překladem z němčiny) článku časopisu P. z čís. 123, v té době ještě nezabaveného, ale co d o obsahu úplně totožný se zabaveným článkem »Před likvidací Ludové banky v Ružomberku« uvedeným v čís. 102. večerníku T. Tímto zjištěním jest soud zrušovací vázán (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Popírá-li stěžovatel, že obsah obou článků byl stejný, brojí tím pouze nedovoleným způsobem proti opačnému skutkovému předpokladu rozsudku, a nelze к jeho vývodům v tomto směru přihlížeti. Jaké pohnutky vedly stěžovatele к uveřejnění závadného článku, jest pro otázku trestnosti lhostejno. Poněvadž se mu nedává za vinu, že uveřejnil teprve dodatečně zabavený článek z Časopisu P., nýbrž obsah článku večerníku časopisu T., již 4 dny před tím zabavený, padá tím námitka, kterou stěžovatel o uvedený nesprávný předpoklad opírá. Že se uveřejnění nestalo přímo z časopisu T., nýbrž nepřímo z nezabaveného časopisu P., jest pro otázku viny lhostejno vzhledem к tomu, co bylo o skutkové podstatě druhého případu §u 24 tisk. zákona shora řečeno.

Citace:

č. 1440. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 30-31.