Čís. 1530.

»Opilostí« ve smyslu §u 523 tr. zák. jest pouze opilost, vylučující přičítatelnost zločinu.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, Kr I 483/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 24. května 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ů 171, 173, 175 II c) tr. zák. a přestupkem lehkého ublížení na těle dle §u 411 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost není odůvodněna, neboť jediná výtka, uplatňovaná s hlediska důvodu zmatečnosti podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř., že prý nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že by pouze úplná opilost, nikoli jen zjištěná podnapilost vylučovala trestnost obžalovaného pro přestupek dle §u 411 tr. zák., nemá v zákoně nižádné opory. Ustanovení §u 523 tr. zák., jehož původního německého doslovu se stížnost dovolává, praví jen, že se pro opilost jako přestupek trestati má, kdo jsa opilý, dopustí se činu, který by se mu mimo opilost přičítal za zločin. Cituje při tom § 236 tr. zák., který výslovně poukazuje na § 2 písm. c) tr. zák. Nutno tedy vykládati ustanovení §u 523 tr. zák. v souladu s §em 2 písm. c) tr. zák. a lze opilostí rozuměti jen opilost, vylučující přičítatelnost zločinu, tedy podle §u 2 písm. c) tr. zák. jén stav úplného opilství. Namítá-li stížnost, že § 523 tr. zák. mluví o »Trunkenheit« a nikoliv o »Betrunkenheit«, a že z okolnosti, že zákonodárce, neuživ předpony »be«, značící v němčině úplnost, nutno souditi, že nestál na stanovisku, že jest třeba úplné opilosti, stačí poukázati k tomu, že slovo: »Betrunkenheit« označuje sice vyšší stupeň opilosti, nekryje se však s pojmem úplného nahodilého opojení ve smyslu §u 2 písm. c) tr. zák., jenž též cituje výslovně § 236 tr. zák. a § 523 tr. zák.

Citace:

č. 1530. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 194-195.