Čís. 1710.§ 153 tr. zák. nevyžaduje poškození míry v §u 411 tr. zák. vytčení, ani úmyslu na těle zraniti; stačí úmysl zle nakládati. Neklade váhu na objektivní povahu poškození, nýbrž na pointer pachatele k napadenému nebo na vztah činu k určité veřejné funkci.(Rozh. ze dne 23. srpna 1924, Kr I 774/23)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 5. října 1923, pokud jím stěžovatel uznán byl vinným zločinem těžkého ublížení na těle dle §u 153 tr. zák. a přestupkem proti veřejným zřízením a opatřením dle §u 312 tr. zák., mimo jiné z těchtodůvodů:Vytýká-li zmateční stížnost, že rozsudek jest neúplným, nezjistiv domnělé skutkové náležitosti zločinu podle §u 153 tr. zák., zda stěžovatel zamýšlel přivoditi poranění policejního strážníka, neuplatňuje neúplnosti výroku o rozhodné skutkové okolnosti ve smyslu §u 281 čís. 5 tr. ř., nýbrž nesprávné posouzení věci po stránce právní, tedy vzhledem k návrhu, by byl z obžaloby propuštěn, zmatek čís. 9 a) §u 281 tr. ř. V tomto směru zmateční stížnost neprávem vytýká, že napadený rozsudek neobsahuje zjištění, že stěžovatel měl úmysl, způsobiti strážníkovi zranění. Ze slov rozsudečného výroku, který tvoří s důvody jednotný celek, »zúmyslně na těle lehce zranil«, jest zřejmo, že slovo »zúmyslně« v třetím odstavci důvodů rozsudku vztahuje se nejen ke slovům »obžalovaný udeřil strážníka rukou do brady«, nýbrž i ke slovům »a způsobil mu lehké zranění« a že tudíž rozsudek nalézacího soudu zjišťuje přímý úmysl obžalovaného, strážníka poškoditi na těle, zraniti ho. I kdyby tomu tak bylo, jak zmateční stížnost neprávem se domnívá a rozsudek by shora uvedeného zj;štění neobsahoval, nebylo by lze ani pak zmateční stížnosti ořisvědčiti. Stěžovatel neprávem se domnívá, že ke skutkové povaze §u 153 tr. zák. se vyhledává přímý úmysl pachatelův, způsobiti zranění, a že nestačí, jako ke skutkové povaze zločinu dle §u 152 tr. zák., pouhý dolus indirectus. Zločin dle §u 153 tr. zák. předpokládá, že pachatel v nepřátelském úmyslu, t. j. v úmyslu, předsevzíti jednání proti tělesné neporušenosti úmyslně některé z osob v §u 153 tr. zák. uvedených na těle ublíží, ve smyslu výrazu, tomuto v obecné mluvě přikládaném a nevyžadujícím míry vyznačené v §u 411 tr. zák. K tomu postačí úmysl, zle nakládati. Úmysl, na těle zraniti, není podstatným znakem zločinu podle §u 153 tr. zák. § ten mluví jen o úmyslném na těle ublížení, a je přiřaděn k §u 152 tr. zák. Ze srovnání §u 152 a §u 153 tr. zák. jest pak zřejmo, že rozdíl mezi oběma není v různosti úmyslu, nýbrž, že v §u 152 klade se váha na objektivní povahu poškození, v §u 153 naproti tomu na poměr pachatele k napadenému nebo na vztah činu k určité veřejné funkci napadeného (rozhodnutí býv. Nejvyššího soudu vídeňského ze dne 18. ledna 1879, čís. 13084 č. 189 sbírky). Stejně podle rozhodnutí Nejvyšího soudu československého Sb. n. s. č. 139 stačí pouhý nepřátelský úmysl pachatelův, nastalo-li lehké poškození, za ostatních podmínek k odsouzení pro zločin dle §u 153 tr. zák.