Čís. 1667.Odčiniti lze i více než dvě odsouzení, lze-li je rozděliti ve skupiny, mezi nimiž uplynula lhůta §u 2 odstavec prvý čís. 1—3 zákona ze dne 21. března 1918, čís. 108 ř. zák.(Rozh. ze dne 13. června 1924, Zm I 316/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Usnesením krajského soudu v České Lípě ze dne 10. srpna 1921 a usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 26. srpna 1921 porušen byl zákon v ustanovení §§ů 1, 2, 3 zákona z 21. března 1918, čís. 108 ř. zák.; usnesení ta se zrušují a krajskému soudu v České Lípě se ukládá, by, šetře zásady §u 293 odstavec druhý tr. ř., ve věci znovu rozhodnul.Důvody:Adolf R. byl odsouzen: 1. rozsudkem okresního soudu ve Šluknově ze dne 20. Června 1901 pro přestupek podle §u 496 tr. zák. k peněžité pokutě 10 K. Pokutu zaplatil dne 6. července 1901. 2. Trestním příkazem okresního soudu ve Šluknově ze dne 11. února 1904 pro přestupek §u 312 tr. zák. k peněžité pokutě 10 K. Pokutu zaplatil dne 2. března 1904. 3. Rozsudkem okresního soudu ve Šluknově ze dne 18. listopadu 1909 pro přestupek §u 512 a) tr. zák. do tuhého vězení na 14 dnů. Trest odpykal dne 11. března 1910. Podáním ze dne 18. července 1921 žádal o odčinění uvedených odsouzení. Usnesením krajského soudu v České Lípě ze dne 10. srpna 1921 byla jeho žádost zamítnuta s odůvodněním, že jde o troje odsouzení, mezi tím též o odsouzení pro čin, spočívající na bezectném smýšlení (§ 512 tr. zák.). Usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 26. srpna 1921 byla jeho stížnost proti tomuto usnesení krajského soudu v České Lípě zamítnuta s odůvodněním, že lze odčiniti nejvýše dvoje odsouzení. Stanovisko obou stolic neodpovídá zákonu, neboť odčiniti lze, jak nejvyšší soud opětovně již rozhodnul, i více, než dvě odsouzení, lze-li je rozděliti ve skupiny, mezi nimiž uplynula příslušná lhůta §u 2 odstavec druhý čís. 1—3 zákona ze dne 21. března 1918, čís. 108 ř. zák. V tomto případě uplynulo mezi druhým a třetím odsouzením zákonem vyžadované pětiletí, ve kterém Adolf R. trestán nebyl a dle povahy věci nebylo mu také, pokud jde o první a druhé odsouzení, nahražovati činem způsobenou škodu. Tím stala se odčinitelnými odsouzení z 20. června 1901 a z 11. února 1904. Pak však zbývalo již jen odsouzení z 18. listopadu 1909 pro přestupek podle §u 512 tr. zák., které, byť i spočívalo na bezectném smýšlení, jest — pakli škoda byla nahražena — dle §u 1 a 2 uvedeného zákona též odčinitelným, poněvadž prvá dvě odsouzení dlužno pokládati za shlazená a po tomto shlazení Adolfa R-a za bezúhonného ve smyslu §u 3 tohoto zákona. Stavší se náhrada škody ze spisů zřejmá není.