Čís. 1491.

Predražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Pokud spadá pronajímání bytů v lázeňském místě tomu, kdo je dává do podnájmu lázeňským hostům, pod skutkovou podstatu §u 8 zákona.
(Rozh. ze dne 13. února 1924, Kr I 287/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčen1 zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Chebu ze dne 12. března 1923, jímž byli obžalovaní sproštěni z obžaloby pro přečin podle §u 8 čís. 3 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost, napadající rozsudek prvé stolice důvodem zmatečnosti dle čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., jest oprávněna. Nalézací soud jest na omylu, posuzuje smlouvu, jíž najali manželé K-ovi vilu v lázeňském místě zřejmě za účelem pronajímání jednotlivých místností lázeňským hostům, výhradně s hlediska, jaký účinek mohla dle čilejší nebo slabší návštěvy lázní míti na jmění manželů K-ových, aniž uvažuje dále o tom, zda jedině mimořádné poměry, válkou vyvolané, umožnily nebo byly by dle předpokladu smluvních stran umožnily manželům K-ovým, požadovati na lázeňských hostech podnájemné ve výši sice zřejmě přemrštěné, ale nezbytně nutné, by z výtěžků takto docílených dostáli svým závazkům ze smlouvy nájemní. Zákon o válečné lichvě chrání spotřebitele, t. j. v případě §u 8 zákona čís. 568/19 sb. z. a n. osoby, jimž má nemovitost sloužiti k ukojení životní potřeby, tudíž — pokud jde o nemovitosti v lázeňských místech, určené a zařízené k pronajímání jednotlivých místností lázeňským hostům — tyto lázeňské hosty, jimž jest po dobu jich pobytu v lázních nezbytně zapotřebí příbytku. Zákonná ochrana těchto spotřebitelů byla by neúplná, kdyby zákon nebránil činům, naznačeným v §u 8, již, pokud se dějí mezi majitelem domu a osobou, jež najímá dům za účelem dalšího pronajímání jednotlivých místností lázeňským hostům. Vždyť jest na bíledni, že se takový nájemník uvoluje v požadované nájemné jen v očekávání, že docílí pronajímáním jednotlivých místností výtěžku, umožňujícího mu aspoň, by dostál svým závazkům z nájemní smlouvy, že tedy jedná v úmyslu, že po případě přemrštěný požadavek majitele domu přesune při pronajímání místností na lázeňské hosty, tudíž na přímé spotřebitele. Jedná-li tedy majitel, pronajímaje dům, jsa si vědom tohoto očekávání a tohoto úmyslu nájemníkova, pojímá ve svůj úmysl veškeré složky, které účinkují na stanovení výše nájemného v poměru mezi nájemníkem a podnájemníky, a využívá takto i sám mimořádných poměrů, válkou vyvolaných, bylo-li jen využitkováním těchto poměrů lze — při pravděpodobném rozsahu podnájemních smluv — docíliti výtěžku, rovnajícího se — po srážce režijních nákladů nájemníkových — aspoň výši nájemného za dům. Správnosti tohoto výkladu zákona nasvědčuje i doslov §u 8 zákona, jenž nerozeznává ani co do osoby pronajímatelovy ani co do osoby najímatelovy, a nerozeznává, zda najímá nemovitost pro sebe a svou rodinu či za účelem dalšího pronajímání. K tomu, že v poměru mezi manželi K-ovými a lázeňskými hosty mohly na výši nájemného z jednotlivé obytné místnosti působiti mimořádné poměry, válkou vyvolané, že totiž lázeňští hosté uvolují se k placení přemrštěných cen jen následkem těchto poměrů a že se tedy požadováním takových cen těchto poměrů na úkor lázeňských hostů využívá, poukazuje výše nájemného, dle znaleckého posudku 100 Kč za každý z devíti lepších a denních 30 Kč za každý z patnácti méně cenných pokojů, tedy cena nepoměrně vyšší, než tomu bylo v době mírové. Přichází tu zejména v úvahu, zda neochabla, ne-li úplně přestala stavební činnost následkem války, obzvláště pro zdražení stavebních hmot a práce též v lázeňském městě, o které jde, dále, zda nezmenšil se počet místností, lázeňským hostům pronajímaných, tím, že se pro přirozený vzrůst domácího obyvatelstva používá místností, jindy lázeňským hostům pronajímaných, jako stálých bytů pro osoby, v lázních usedlé, po případě, zda tu nejde o stoupající drahotou vyvolané zdražovací snahy většího počtu osob, lázeňským hostům příbytky pronajímajících. I očekávaný vzestup návštěvy lázní, k němuž nalézací soud poukazuje, mohl by — při nedostatku místností — účinkovati na výši nájemného ve směru vzestupném, tedy na úkor lázeňských hostů, přímých to spotřebitelů, zákonem chráněných. K vývodům odvodního spisu budiž podotčeno, že není podkladu pro stanovisko, že Mariánské Lázně jsou výhradně lázněmi přepychovými; naopak dlužno předpokládat!, že do těchto lázní zajíždí aspoň část lázeňských hostů za účely léčebnými, a co do této části nemůže býti sporno, že slouží pobyt v lázních přímo a příbytek pro dobu pobytu nezbytný nepřímo k ukojení životních potřeb jejich. Bude proto na nalézacím soudě, by vyšetřil a zjistil, jaké podnájemné vypadalo — při pravděpodobném rozsahu příští návštěvy v lázních — ze smluveného nájemného na jednotlivé místnosti pronajaté vily, dále, zda bylo takové podnájemné — přihlížejíc k ustanovení zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 275 sb. z. a n. а k zásadám, z tohoto zákona plynoucím, vzhledem k nabídce bytů a poptávce po nich přiměřeným či zřejmě přemrštěným. Dále bude dlužno zjistiti, zda manželé K-ovi, najímajíce dům, chtěli jej pronajmouti jen lázeňským hostům či k jiným účelům výdělečným, zda a jak dalece tento úmysl byl obžalovaným znám a zda obžalovaní, posuzujíce dosah smlouvy, byli si vědomi toho, že požadují cenu zřejmě přemrštěnou a využitkují tudíž mimořádných poměrů válkou vyvolaných, třeba ne přímo vůči spotřebitelům, přece na jich úkor vůči osobě, jež po případě přemrštěné nájemné přesune na spotřebitele. Mimo to bude třeba zjistiti, kolik místností skutečně bylo pronajato, jak byly zařízeny a jaké bylo opotřebování nábytku. Jelikož rozsudek všeho toho si nepovšiml a ponechává jednáním obžalovaných dotčené zájmy chráněnců zákona zúplné stranou, spočívá na nesprávném použití zákona.

Citace:

č. 1491. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 111-113.