Čís. 1818.Dodatkovou otázku ve směru §u 2 písm. b) tr. zák. nutno dáti porotcům, byl-li stav střídavého pominutí smyslů positivními výsledky trestního řízení i jen napovězen.(Rozh. ze dne 2. prosince 1924, Zm I 736/24.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Táboře ze dne 14. října 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem úkladné vraždy loupežné podle §§ů 134 a 135 čís. 1 a 2 tr. zák., zločinem krádeže podle §§ů 171, 173 tr. zák. a přestupkem podle §u 36 cís. patentu ze dne 24. října 1852, čís. 223 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a odkázal věc do prvé stolice k opětnému projednání a rozsouzení v nejbližším zasedání porotním.Důvody:Zřejmě odůvodněna jest zmateční stížnost obžalovaného pokud provádí zmatek dle §u 344 čís. 6 tr. ř., protože nepoložením dodatkové otázky ve směru §u 2 písm. b) tr. zák. porušen byl předpis §u 319 tr. ř. Předpis ten nařizuje, že položiti jest porotcům v tom směru zvláštní otázku, bylo-li při hlavním přelíčení tvrzeno, že tu byl stav, který by trestnost vylučoval nebo rušil. Tvrzením pak nelze rozuměli toliko tvrzení přímé, výslovné, stačí s hlediska toho, byl-li dotyčný stav positivními výsledky trestního řízení alespoň napověděn. Tomu však v tomto případě nepochybně tak bylo. Obžalovaný hájil se již v přípravném řízení, jak sama obžaloba na to poukazuje, chorobným stavem duševním, nastalým po těžké chřipce, již v roku 1918 prodělal, následkem něhož prý bývá občas zapomenutý, točívá se mu hlava, neví co dělá, a že zejména také dne 30. a 31. května 1924 měl silnější bolení hlavy a nemohl jiti do práce. Toto hájení zavdalo soudu podnět, by nařídil dle §u 134 tr. ř. zkoumání duševního stavu obžalovaného znalci, kteréžto vyznělo ovšem v posudek záporný. Při hlavním přelíčení udal obžalovaný po přečtení obžaloby jak v příčině vraždy, tak i v příčině krádeže, že se již nepamatuje, jak to tehdy bylo, na čemž trval i po přečtení svého konstitutu z přípravného vyšetřování, poukazuje na svůj chorobný stav následkem vytrpěné chřipky. Vzhledem k tomuto hájení se obžalovaného, jímž zřejmě naznačen býti měl stav střídavého pominutí mysli v době spáchání činu, opakoval obhájce svůj návrh, již před přelíčením písemně učiněný, na výslech lékaře, jenž obžalovaného tehdy ošetřoval, i jiných svědků o duševním stavu obžalovaného vůbec, jak se prý následkem vytrpěné nemoci vyvinul, a navrhl dále též dodatkovou otázku ve směru §u 2 b) tr. zák. Návrhům soud porotní nevyhověl, poukazuje na přesný záporný posudek soudních znalců. Než odůvodnění to nemůže ve směru odepření otázky dodatkové naprosto obstáti. Otázku, zda byl tu stav, obžalovaným tvrzený, nerozhodují znalci, nýbrž porotci, kteří ve směru tom nejsou posudkem znalců vázáni. Nesejde též na tom, zda je tvrzení obžalovaného více méně pravděpodobným, což právě teprv odpovědí porotců na danou otázku má býti zjištěno, nýbrž jen na tom, byl-li obžalovaným samým nebo jinými výsledky průvodního řízení stav, který by zákonné podstatě stavu trestnost vylučujícího nebo rušícího odpovídal, ve smyslu shora naznačeném tvrzen, t. j. prostě napověděn. Proto stalo se v tomto případě usnesení soudu, jímž jen vzhledem k zápornému výsledku posudku znalců, přes zmíněné tvrzení obžalovaného položení dodatkové otázky odepřel, proti předpisu §u 319 tr. ř., a již toto porušení zákona činí odsuzující rozsudek zmatečným, aniž bylo třeba, zkoumati zmateční stížnost i ještě v ostatních směrech, jí uplatňovaných. Za předpokladů §u 5 novely k tr. ř. z roku 1877/1878 bylo rozsudek za souhlasu generální prokuratury zrušiti již v sezení neveřejném jako zmatečný a vrátiti věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl v nejbližším zasedání porotním.