Čís. 1761.

Jde o krádež, nikoliv zpronevěru, odejmul-li věc z uzamčené místnosti ten, jemuž byl vlastníkem svěřen klíč od ní k vykonání určitého příkazu.
(Rozh. ze dne 20. října 1924, Zm I 591/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 24. července 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 173, 176 II. a), c) a přestupkem zpronevěry dle §§ů 183, 461 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost vytýká rozsudku především, že neprávem odejmutí 500 Kč kvalifikováno bylo jako krádež, kdežto ve skutečnosti šlo o zločin zpronevěry, jelikož tím, že Bohumil V. odevzdal stěžovateli klíčky od psacího stolu, kde byly peníze, s příkazem, by jej otevřel a 100 Kč mu donesl, svěřil mu všechny peníze, ve psacím stole uschované, takže ve skutečnosti nešlo o krádež, nýbrž o zločin zpronevěry. Než názoru tomu nelze přisvědčiti. Neboť odevzdáním klíče s příkazem, by ho bylo použito k vykonání určitého příkazu, byl svěřen přijímateli toliko klíč samotný. Symbolické svěření obsahu klíčem uzamčené prostory mohlo by spatřováno býti v odevzdání klíče jen tehdy, kdyby se bylo stalo v projeveném úmyslu, by tím obsah ten přijímateli klíče byl odevzdán, čehož tu však nebylo. Odevzdání klíčů mělo proto jen ten význam, že obsah psacího stolku nebyl vůči obžalovanému zamčen a odpadla tudíž zločinná kvalifikace dle §u 174 II. c) tr. zák. Jinak zůstaly však peníze i na dále v držení V-ove a odejmutí jich obžalovaným »pro svůj užitek« jest krádeží.

Citace:

č. 1761. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 624-625.