Čís. 1543.

Predražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
V podloudné dopravě cizozemského tabáku do tuzemska jest spatřovati pletichy (§ 11 čís. 4 zákona), ježto se tím jednak zdraží dovoz, jednak stát jest připraven o výtěžek z tabákového monopolu a ze cla. Zásada ne bis in idem vylučuje dvojí stíhání úřady téhož oboru, nikoliv souběžné stíhání úřady různých odvětví státní správy.
(Rozh. ze dne 13. března 1924, Kr II 301/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmatení stížnosti obžalovaných Julia В-a a Františka W-a do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě ve Znojmě ze dne 17. dubna 1923. jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými přečinem podle čís. 4 §u 11 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmatek dle čís. 9 a), pokud se týče dle čís. 9 b) §u 281 tr. ř. spatřuje stížnost B-ova v tom, že a) stěžovatel neměl úmyslu, kuřivo a věci, v jeho baťochu nalezené, v tuzemském obchodu se ziskem dále zciziti, b) že stěžovatel nevsunul se jako mezičlánek zbytečný, dále obě stížnosti, c) že jednání stěžovatelů nebylo způsobilým stupňovati ceny kuřiva, ježto kuřiva je v tuzemsku dostatek, takže stěžovatelé mohli podloudně dovážené kuřivo prodati v tuzemsku jen, kdyby byli požadovali ceny daleko nižší, než byly režijní ceny tuzemského kuřiva téže jakosti a hodnoty, a ceny nižší, než by se v tuzemsku utvořily při řádném dovozu a vyčlení takového kuřiva rakouské výroby. K tomu stížnost W-ova připojuje další námitku, že předmětem přečinu §u 11 čís. 4 zák. o vál. lichvě jsou výhradně předměty tuzemské výroby. Pokud jde o námitku pod a) uvedenou, brojí stížnost proti volnému přesvědčení soudcovskému, neprovádí však po zákonu ani dovolávaných, ani jiných zmatků §u 281 tr. ř. Rovněž netřeba vyvraceti výtku pod b) uvedenou. Rozsudek neuznává stěžovatele vinným přečinem řetězového obchodu, nýbrž vůbec přečinem trestných pletich, které nepředpokládají vsunutí se mezičlánku (překupníka) pro přechod zboží z výroby do spotřeby zbytečného a neúčelného, nýbrž jsou naplněny každým nekalým, z kolejí řádného obchodu vybočujícím způsobem obchodování, zejména — jak tomu jest u kuřiva — tím, že jím obchoduje osoba k tomu neoprávněná, obcházeje předpisy, jimiž obchod tímto předmětem potřeby jest upraven. Též výtky pod c) uvedené jsou neopodstatněny. Zákon o vál. lichvě směřuje k tomu, by tuzemskému spotřebitelstvu dostalo se předmětů potřeby za ceny přiměřené, nerozeznávaje, zda jde o zboží tuzemské či cizozemské výroby. Přiměřenými cenami rozumí zákon ceny, jež nepřevyšují součtu nákladů výroby, režijních nákladů řádného obchodu a mírných zisků výrobce a řádných obchodníků. Otázku, zda byla cena cizozemského výrobku pletichami bezprávně stupňována, sluší proto posuzovati individuelně a nelze ji řešiti s hlediska výše ceny, jež se za zboží třebaže téže jakosti utvořuje v řádném obchodě tuzemském anebo je za takové zboží v tuzemsku úředně stanovena, nýbrž s hlediska výrobních nákladů zboží. Je zřejmo, že podloudný dovoz a pokoutní obchod jest již podle své povahy spojen s většími náklady a zisky než obchod řádný, jelikož dopravuje zboží v menších množstvích a poměrně nákladnějším způsobem a domáhá se již pro nebezpečí, s ním spojené, poměrně většího zisku než dovoz a obchod řádný. Dále nutno přihlížeti k tomu, že stát používá výtěžku jak tabákové režie, tak i cla ku krytí svých všeobecných vydání a musí, co mu při podloudném dovozu kuřiva na výtěžku tabákové režie a na clu ujde, vymáhati jinak na obyvatelstvu, tedy na tuzemském spotřebitelstvu ve formě daní a jiných dávek veřejných. Jest tudíž na úkor, třebaže nikoliv odběratelů podloudného dovozce, ostatních tuzemských spotřebitelů, plyne-li do rukou podloudného dovozce rozdíl mezi cenou, v cizozemsku placenou, a vlastními náklady tuzemské tabákové režie nebo cenou, jaká by se při řádném dovozu a vyčlení utvořila v řádném obchodě tuzemském.
Pochybenou jest i námitka stížnosti B-ovy, že stěžovateli hrozí stíhání důchodkovým úřadem, takže odporuje zásadně »ne bis in idem«, tresce-li ho trestní soud za čin, který naplňuje pouze skutkovou podstatu důchodkového přestupku. Z rámce tohoto deliktu vymyká se stěžovatelovo jednání způsobilostí, stupňovati cenu předmětu, a ohrožováním zájmů spotřebitelů, chráněných zákonem o válečné lichvě. Kromě těchto zájmů Ohrožovalo jednání také práva státu, totiž monopol tabákový a právo na vybírání cla ze zboží z cizozemska dováženého. Pro dvojí směr bezprávného úmyslu, propadá jednání stěžovatelovo dvojímu stíhání různými k tomu povolanými úřady, nehledě k tomu, že zásada ne bis in idem vylučuje dvojí stíhání úřady téhož oboru, nikoliv souběžné stíhání úřady různých odvětví státní správy.

Citace:

č. 1543. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 221-223.