Čís. 1546.

Rybniční hajný (v Čechách) nepožívá ochrany §u 68 tr. zák., nebyl-li při výkonu služby opatřen služebním odznakem, třebas ho útočník znal.
(Rozh. ze dne 14. března 1924, Kr I 617/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. srpna 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle §u 81 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a přikázal věc nyní příslušnému okresnímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost nenapadá rozsudek, odsuzující obžalovaného pro přestupek krádeže dle §§ů 171 a 460 tr. zák., i stal se soudcovský výrok v tomto směru právoplatným. Proti výroku, uznávajícímu obžalovaného vinným zločinem podle §u 81 tr. zák., dovolává se stížnost důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. a nelze jí upříti oprávněnosti. Soud zjišťuje, že František T. a František Ch., jimž se obžalovaný zprotivil, jsou přísežnými rybničními hajnými. Dále bere na základě doznání obžalovaného za prokázáno, že tento oba hajné dobře zná, a dovozuje z toho, že si musil býti jejich povahy jako přísežných rybničních hajných dobře vědom, třeba že neměli služebního odznaku. Oba hajní potvrdili, že při dotyčné události skutečně služebního odznaku neměli. Naproti tomu uplatňuje stížnost číselně sice dle čís. 5 §u 281 tr. ř., věcně však dle čís. 10 §u 281 tr. ř. právem, že hajní, ježto neměli služebních odznaků, nemohou býti pokládáni za osoby v §u 68 tr. zák. vytčené, a že nelze obžalovaného viniti ze zločinu podle §u 81 tr. zák., poněvadž tu není splněn nutný předpoklad veřejného násilí. § 2 zákona ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. zák., týkajícího se úředního postavení strážního personálu, určeného k ochraně jednotlivých odvětví zemědělství, stanoví, že stráže, politickým okresním úřadem ve svém úřadě potvrzené a do přísahy vzaté, jednají-li ve výkonu své služby a mají-li při tom předepsaný služební oděv nebo služební odznak, dlužno považovati za stráže veřejné a že požívají práv v zákoně založených, příslušejících vrchnostenským osobám a civilním strážím. Nošení služebních odznaků je pro Čechy závazně předepsáno zákonem ze dne 21. února 1885, čís. 41 z. zák. Pravíť se v tomto zákoně, že strážní zřízenci, jíž jsou ustanoveni pod přísahou k ochraně lesů, polí, rybářství a honitby v Čechách, mají za účelem označení své služby používati služebního odznaku, jak je tento v zákoně blíže popsán. Dle toho má služební odznak sloužiti ku zevnímu označení služební vlastnosti a může strážnímu zřízenci povaha stráže podle §u 68 tr. zák. přiznána býti po rozumu §u 2 zákona ze dne 16. června 1872, č. 84 ř. zák. jen tenkráte, je-li při výkonu služby opatřen viditelně přívlastky strážní služby, má-li služební odznak. Tohoto odznaku však rybniční hajní T. a Ch. dle zjištění rozsudku neměli, a nelze je proto ve smyslu §u 2 zákona ze dne 16. února 1872, čís. 84 ř. zák. považovati za osoby vrchnostenské. Vycházel tudíž nalézací soud z nesprávného právního názoru, přiznav hajným ochranu podle §u 68 tr. zák. s odůvodněním, že obžalovaný oba hajné dobře zná, poněvadž okolnost tato nemůže nahraditi závazný předpis zákona o nošení služebních odznaků strážními zřízenci při výkonu služby. V důsledku toho nelze násilné zprotivení se, z něhož jest obžalovaný viněn, pokládati za zločin podle §u 81 tr. zák., jak nalézací soud neprávem uznal. Poněvadž však podle rozsudkového zjištění obžalovaný při závadné události hajného Františka T-а udeřil pěstí do obličeje, až odřeninu utrpěl, jest uvažovati, zda v jeho jednání není skutková podstata přestupku podle §u 411 tr. zák., po případě přestupku §u 431 tr. zák. Než zrušovací soud nemůže ve věci sám rozhodovati, poněvadž v rozsudku schází po objektivní stránce zjištění, zda s tímto poškozením na těle byly mimo zjištěné viditelné známky (odřenina) spojeny také následky, předpokládané citovaným zákonným ustanovením — svědek František T. uvedl v předběžném vyhledávání, že mu obžalovaný způsobil jednak odřeninu pokožky, jednak modřinu, kterou si dal svědek ohledati u lékaře a kterou ještě v den výslechu (dne 12. května 1923) měl znatelnou, a při hlavním přelíčení, že ho obžalovaný zranil tak, že krvácel a měl pět dnů nos oteklý — a po subjektivní stránce schází zjištění, zda obžalovaný jednal úmyslně. Bylo proto zmateční stížnosti obžalovaného ohledně zločinu veřejného násilí podle §u 81 tr. zák. vyhověti, rozsudek v této částí ve výroku o vině, jakož i ve výroku o trestu a ve výrocích s tímto výrokem souvisejících jako zmatečný zrušiti a věc přikázati nyní příslušnému okresnímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znovu projednal a rozhodl a pří výměře trestu vzal zřetel na přestupek krádeže podle §u 460 tr. zák., v kterémžto směru jest rozsudek právoplatným.

Citace:

č. 1546. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 225-226.