Čís. 1796.

Jen takové zřícení zdi nebo budovy spadá pod trestní sankci §u 383 tr. zák., k němuž dojde vinou stavitele proto, že nezajistil stavení podpěrami, ač to bylo v konkrétním případě jeho povinností.
(Rozh. ze dne 15. listopadu 1924, Zm I 323/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. dubna 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti těla podle §u 335 tr. zák. a přestupky podle §§ů 383, 384 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňujíc důvody zmatečnosti čís. 9 a), 10 (správně jen 9 a) §u 281 tr. ř., dovozuje, že stěžovatel neměl býtí uznán vinným přečinem dle §u 335 tr. zák., poněvadž prý nebylo prokázáno jeho zavinění ani ve směru objektivním ani subjektivním, ani pro souběžný s ním přečin (správně přestupek) dle §§ů 383 a 384 tr. zák., poněvadž prý způsob provádění stavby (přibetonování), zvolený obžalovaným, dle posudku znalce nevyžadoval použití podpěr, které jsou nutný při podezdění a podbetonování. Námitky zmateční stížností jsou bezdůvodný. Objektivní zavinění obžalovaného shledává nalézací soud v souhlase s posudkem znalce v tom, že prováděl stavební práci neodborně a nedbale ve trojím směru: za prvé že dal a dovolil odkryti základy domku a vykopati příkop, jdoucí pod základy ve značné délce 4—5 metrů, kdežto při správném postupu měl je odkryti nejvýše na délku 1 metru, za druhé, že základy pouze přibetonovával, kdežto správně je měl podchytiti a podbetonovati nebo ještě správněji podezdíti, a za třetí, že nezajistil zdí domku proti sesutí podpěrami, které měl dáti prostrčiti v niveau půdy, otvory proraženými do zdi, aby ulehčily váze zdi a zabezpečily ji před zřícením se. Ve směru subjektivním zjišťuje rozsudek, že obžalovaný jako úředně oprávněný stavitelský mistr snadno mohl poznati, že svou neodbornou a nedbalou prací může způsobiti nebo zvětšiti nebezpečí pro život, zdraví a tělesnou bezpečnost svých dělníků, a odůvodňuje své zjištění úvahou, že závady při provádění stavební práce byly takové, že je každý laik snadno mohl seznati, jak vyplývá ze skutečnosti, že i domkář P., neodborník, nebezpečný ráz práce ihned postřehl a obžalovaného naň upozornil. Pouhé ničím nedoložené tvrzení zmateční stížnosti, že obžalovaný byl přesvědčen, že provádí opravy správně a bezpečně a že své práci důvěřoval, a že se jedná spíše o nesprávný názor, než o trestné zavinění, není způsobilé zvrátiti bezvadná zjištění prvého soudu o vině obžalovaného ve směru objektivním a subjektivním. Poněvadž rozsudek ujišťuje i ostatní náležitosti skutkové podstaty přečinu podle §u 335 tr. zák., proti nimž zmateční stížnost nemá námitek, odpovídá odsouzení obžalovaného v tomto odstavci zjištěnému stavu věci i zákonu.
Avšak také odsouzení pro souběžný přestupek §u 383 a 384 tr. zák. jest dle zákona odůvodněno. Jest správno, že k naplnění skutkové podstaty §u 383 tr. zák. nestačí pouhá skutečnost, že se staviteli sřítí lešení nebo budova, po případě její část, nýbrž jest třeba, by šlo o případ, v němž řádné provádění stavební práce nutně vyžaduje, by budova nebo její část byly zajištěny podpěrami před sesutím, neboli jen takové zřícení zdi nebo budovy spadá pod trestní sankci §u 383 tr. zák., k němuž dojde vinou stavitele proto, že nezajistil stavení podpěrami, ačkoliv to bylo v konkrétním případě jeho povinností. Že zde o takový případ jde, vyplývá ze zjištění prvního soudu, že obžalovaný byl povinen dle posudku znalce mimo jiné, by zajistil zdi domku, jež odkrýval, prostrčením podpěr, aby tak ulehčil váze zdi a zabránil, aby nepodjela dolů. V tom, že obžalovaný této povinnosti nedostál, spočívá (vedle jiných opomenutí) jeho zavinění. Zmateční stížnost nesprávně podává posudek znalce, tvrdíc, že uvedl, že při práci obžalovaného (přibetonování zdí) podpěry nebyly nutné, že by nic nepomohly. Znalec podotkl pouze, že v daném případě nemělo by účelu zřízení podpěr tak zv. »podšprajcováním«, které chrání zeď před skácením, kdežto zde šlo o ochranu před podjetím, a tomuto účelu vyhovovalo dle náhledu znalce nejlépe prostrčení podpěr proraženými otvory ve zdi v niveau půdy. Ostatně předpoklad, zda vyžaduje stavební práce, by zdi byly podepřeny čili nic, dlužno posuzovati s hlediska řádného způsobu provádění práce, nikoliv dle vadného postupu, zvoleného obžalovaným. Tyto vývody platí též ohledně druhé části provedení zmateční stížnosti, kterou stěžovatel označuje jako provedení odvolání proti výroku, jímž se mu zakazuje dle §u 384 tr. zák. provádění stavby na tak dlouho, až před znalci prokáže, že v této části umění stavitelského vědomosti dostatečně napravil. Co v tomto bodě obžalovaný označuje jako provedení odvolání, je vlastně provedením zmateční stížnosti, neboť popírá podstatu viny, tvrdě, že nejsou dány předpoklady skutkové povahy přestupku dle §u 384 tr. zák. Bylo proto zmateční stížnost zavrhnouti.

Citace:

č. 1796. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 691-693.