Čís. 1438.Skutková podstata přečinu dle §u 305 tr. zák. (§u 16 čís. 1 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923 čís. 50 sb. z. a n.) nepředpokládá ani, že se úmysl pachatelův nesl přímo za bezprávným účinkem, ani, že bezprávný účinek vskutku nastal.(Rozh. ze dne 5. ledna 1924, Kr II 336/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovaeí vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu ve Znojmě ze dne 26. května 1923, pokud jím byl obžalovaný dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin podle §u 305 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Zmateční stížnost veřejného obžalobce napadá rozsudek prvé stolice jen, pokud jím byl obžalovaný sproštěn z obžaloby pro přečin §u 305 tr. zák., a dovozuje z důvodu čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že sprošťující výrok spočívá na nesprávném použití zákona, vylučuje skutkovou podstatu přečinu pro nedostatek úmyslu pachatelova, směřujícího k účinkům, jimž čelí § 305 tr. zák. Ustanovení §u 305 tr. zák. je zařazeno do V. hlavy druhého dílu trestního zákona, jednající o trestných činech proti veřejnému řádu a pokoji, a chrání tento právní statek proti nebezpečí, hrozícímu zvikláním právních a mravních názorů obyvatelstva. Rovněž ustanovení §u 16 zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n. čelí ohrožování míru v republice schvalováním trestných činů. I pro přečiny §u 305 tr. zák. a §u 16 čís. 1 zák. na ochranu republiky platí zásada §u 238 tr. zák., že čin, jenž proti zákonu byl vykonán, je přečinem nebo přestupkem, pokud je v zákoně za takový prohlášen, ač při tom nebylo ani zlého úmyslu, aniž z toho povstala škoda neb ublížení. Zmíněné přečiny nepředpokládají tudíž ani, že se úmysl pachatelův nesl přímo za bezprávným účinkem, ani že bezprávný účinek vskutku nastal. Stačí naopak způsobilost projevu pachatelova, by jím otřásáno bylo mravními nebo právními názory jiných osob, a vědomí pachatele o této způsobilosti jeho projevu. Nezáleží proto na okolnosti, zdůrazňované rozsudkem, že nálada schůze, v níž obžalovaný učinil projev, o který jde, byla klidná a že nebylo pozorovati, že pronesená slova vyvolala nějaké rozhořčení, ba celá řada posluchačů jich ani neslyšela. Rozhodnou jest jen otázka, zda byl projev obžalovaného způsobilý zviklati názory obyvatelstva o bezprávnosti činů, o jakých obžalovaný mluvil, třeba že pak nedošlo ke skutečnému zviklání v těchto názorech, tím méně k rušení veřejného pořádku a klidu. Příčí se přímo správnému výkladu zákona, požaduje-li rozsudek pro skutkovou podstatu přečinu §u 305 tr. zák. snahu a úmysl obžalovaného, by bylo otřásáno názory o zavržitelnosti a špatnosti Činů zákonem zakázaných nebo nemravných, a vylučuje-li rozsudek vinu obžalovaného jedině z důvodu, že není prokázáno, že obžalovaný chtěl otřásati právními názory přítomných. Úmysl obžalovaného, rozsudkem předpokládaný, že totiž chtěl jen drastickým způsobem jednání několika úředníků v ministerstvu kritisovati, nevylučuje nikterak vědomí obžalovaného, že tak činí způsobem, jímž právní a mravní názor posluchačů mohou býti zviklány, takže toto vědomí není nalézacím soudem ani výslovně ani oním předpokladem popřeno.