Čís. 1466,

Ideální souběh zločinu dle §u 99 tr. zák. s přečinem dle §u 305 tr. zák.
(Rozh. ze dne 26. ledna 1924, Kr I 422/23)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Čes. Budějovicích ze dne 11. dubna 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločiny §u 98 b) a §u 99 tr. zák. a přečinem §u 305 tr. zák.
Důvody:
Nalézací soud shledal v závadném projevu obžalovaného ze dne 1. prosince 1922 právem stelesnenú vedle zločinu dle §u 99 tr. zák. také skutkovou povahu přečinu dle §u 305 tr. zák. Obsahujeť projev ten na jedné straně útok proti bezpečnosti jednotlivých osob (§ 99 tr. zák.), na druhé straně ohrožení veřejného pokoje a pořádku, tedy klidu ve státě (§ 305 tr. zák.), poněvadž projevem tím bylo dělnictvo podněcováno ku svémocnému potrestání úřednictva jmenované firmy, tudíž k činu dle zákona zakázanému, Činem obžalovaného byly proto porušeny dva různé právní statky. Slovům, obsaženým v §u 305 tr. zák., že skutek se trestá dle §u 305 tr. zák., nezakládá-li činu přísněji trestaného, nelze dávati takový smysl, že by současné odsouzení dle §u 99 a §u 305 tr. zák. pro týž myšlenkový projev nebylo možným. Pokud jde o ideální souběh trestných činů, je dle zásad v příčině této platných jen směrodatno, zda v tom kterém činu docházejí samostatného stelesnení skutkové podstaty různých deliktů. V tomto případě je tomu tak, ježto závadný projev výkazuje jak všechny zákonné náležitosti skutkové podstaty zločinu dle §u 99 tr. zák., tak i ony přečinu dle §u 305 tr. zák.

Citace:

č. 1466. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 71-71.