Čís. 1504.Ponechá-li si zaměstnanec předmět, svěřený mu k výkonu služby, i poté, kdy měl jej zaměstnavateli vrátiti, jde o zpronevěru, nikoliv o krádež.(Rozh. ze dne 18. února 1924, Kr I 282/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 16. února 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem krádeže dle §§ů 171, 176 II. c) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Nalézací soud dospěl k odsuzujícímu výroku ohledně krádeže svítilny nesprávným použitím zákona a jest stížnosti uplatňovaný zmatek dle čís. 10 §u 281 tr. ř. opodstatněn. Nalézací soud zjišťuje totiž ohledně svítilny, že byla obžalovanému vydána správou dráhy k výkonu služby dopravní a že byl povinen při svém přidělení ke službě skladištní svítilnu zase vrátiti. Když tak neučinil, nýbrž uschoval svítilnu ve svém bytě na skříni, má prvý soud za to, že obžalovaný vzal ji s sebou domů v úmyslu, by ji odňal vlastníku, t. j. své zaměstnavatelce, státní dráze. Stížnost namítá, že obžalovaného nelze viniti z krádeže svítilny, ježto ji dostal k výkonu služby a nabyl řádně jejího držení. Správa dráhy byla ovšem oprávněna, žádati za její vrácení, poněvadž se propůjčení takových věcí vede v patrnosti; ale dokud se tak nestalo, mohl prý míti obžalovaný za to, že může svítilnu podržeti nadále a nelze prý tedy mluviti ani o zpronevěře. Pro otázku, zda jest tu skutková podstata krádeže či zpronevěry, záleží na tom, zda byla věc, jež jest předmětem závadného jednání — zde svítilna — přenechána pachateli do faktické moci, čili nic. V té příčině vysvítá ze zjištění soudu, že svítilna byla obžalovanému odevzdána se závazkem, že ji vrátí, bude-li přeložen ke službě skladištní, že tedy přešla z faktické moci dráhy do faktické moci obžalovaného, který po skončení služby dopravní měl svítilnu dráze vrátiti; byla tudíž obžalovanému svěřena. Za svěřenou ve smyslu §u 181 tr. zák. sluší totiž pokládati věc, jež se v moc někoho jiného dostane z vůle vlastníka nebo dosavadního držitele na podkladě dohody, podle níž má přejímatel věcí v určitém směru naložiti. To plyne ze systematiky trestního zákona, připínajícího ustanovení o zpronevěře k ustanovením o krádeži, čímž vyniká rozdíl skutečného poměru pachatelova k předmětu jeho deliktu. Kdežto při krádeži zloděj, aby mohl pro svůj užitek naložiti věcí cizí, musí porušiti cizí držení, musí věc z cizího držení a bez držitelova přivolení teprve odníti, nakládá zpronevěřitel jako svou věcí, jež z vůle oprávněného v jeho moci již se nalézá. V tomto případě nelze tudíž mluviti o tom, že svítilna byla v držení dráhy, ježto přešla s vůlí její do faktické moci obžalovaného, který i poté, když přeložen byl ke službě skladištní, byl nadále ve službě dráhy, jež věděla velmi dobře o tom, má-li obžalovaný nějakou její věc, ježto přece měla inventář všech věcí propůjčených zaměstnancům, takže mohla žádati za vrácení svítilny, jsoucí v moci obžalovaného. Výrok nalézacího soudu ohledně odsouzení obžalovaného pro krádež svítilny spočívá tudíž na mylném výkladě zákona, poněvadž jednání to správně bylo by podřaditi pod skutkovou podstatu zpronevěry, k níž stačí, že pachatel svěřené věci nevydá v čas, kdy ji vydati má, ať si sám ji zadržuje, nebo zatajuje, nebo s ní již disponoval.