Čís. 1740.

Znak »vědomosti« v druhé větě §u 24 zákona o tisku ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863 vztahuje se pouze na okolnost, že tiskopis jest zabaven; uveřejnění jeho obsahu může se státi i zaviněně.
(Rozh. ze dne 29. září 1924, Zm I 406/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Litoměřicích ze dne 14. března 1924, jímž byl obžalovaný podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin §u 24 zákona ze dne 17. prosince 1862, čís. 6 ř. zák. z roku 1863, a uznal obžalovaného vinným tímto přečinem. Důvody:
Nalézací soud sprostil obžalovaného, zodpovědného redaktora periodického časopisu »Stráž«, vycházejícího v M. a tisknutého v T., — o němž zjišťuje, že otiskl v 64 čísle jmenovaného časopisu, které vyšlo 25. srpna 1923, část článku »Vyučování náboženství,« jež byla v 63. čísle téhož časopisu, počínajíc slovy »nejhorší tvary...« až »nelze pominouti, že« — nálezem státního zastupitelství v M. ze dne 21. srpna 1923, zabavena, přes to, že mu byl doručen konfiskační nález, zabavující onen článek od slov »nejhorší tvary její jsou...« až po slova »normálního zdravého člověka,« a obžalovanému bylo, jak prvý soud výslovně zjišťuje, známo, že část článku byla zabavena — s odůvodněním, že obžalovaný neuverejnil zabavené části článku vědomě, nýbrž omylem, zaměniv nekonfiskované místo článku s konfiskovaným, poněvadž prý pro nával redakční práce četl konfiskační nález jen rychle a zběžně. Právem vytýká zmateční stížnost státního zastupitelství, uplatňujíc důvod zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř., že se rozsudek zakládá na nesprávném výkladu zákona. Jde o přečin podle druhé věty §u 24 tiskového zákona, jehož se dopouští, kdo vědomě tiskem uveřejňuje obsah zabaveného tiskopisu. První soud přehlíží, že znak »vědomosti« se vztahuje v tomto případě pouze na okolnost, že tiskopis jest zabaven, kdežto uveřejnění jeho obsahu může se státi i zaviněně. Jakmile nalézací soud zjistil, že obžalovanému byl konfiskační nález státního zastupitelství v M. doručen, nutno státi na stanovisku (dosavadní judikaturou důsledně zastávaném), že bylo povinností obžalovaného redaktora, by si konfiskační nález pozorně přečetl a přesně se ujistil, která část byla shledána závadnou, dříve než článek v následujícím čísle svého časopisu znovu uveřejnil. Četl-li obžalovaný, jak doznává a prvý soud zjišťuje, nález o zabavení sběžně a nedbale, nelze z toho dovozovati, že bez své viny nevěděl, že část uveřejněného článku je zabavena. Omyl, na který se obžalovaný odvolává, nemůže ho vyviniti, poněvadž jej sám zavinil. Kdyby byl pečlivě splnil svou povinnost jako redaktor ve směru právě naznačeném, nemohl mu ujíti pravý stav věci a byl by se jistě vyvaroval porušení tiskového zákona, jež se mu právem nyní klade za vinu. Poněvadž první soud dospěl k opačnému náhledu jen nesprávným výkladem §u 24 tiskového zákona, bylo vyhověti odůvodněné zmateční stížností a na základě skutkových zjištění nalézacího soudu uznati, jak se stalo.

Citace:

č. 1740. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 577-578.