Čís. 1431.

Falšování potravin (zákon ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák.).
Přimíšením rybničního ledu do mléka se mléko porušuje a infikuje.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1924, Kr I 817/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Unhošti ze dne 20. listopadu 1922 porušen byl zákon v ustanovení §u 13 a 14 zákona ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák. z roku 1897 a §u 262 tr. ř.
Důvody:
Dle spisů okresního soudu v Unhošti byl dne 21. července 1922 v mlékárně v R. odebrán vzorek mléka, dodaného Státní hospodářskou správou v Ú., a dle rozboru státního ústavu pro zkoumání potravin bylo mléko porušeno zředěním vodou (asi 8%). Dozorce ve státním dvoře Rudolf Č. popřel jakékoli zúmyslné zředění nebo nedbalost při manipulaci s mlékem a uvedl, že zředění mohlo nastati nanejvýše 1/2—1%» jelikož vzhledem k parnu v létě musil býti do každé 30litrové bandy s mlékem dán malý kousek ledu. Rozsudkem okresního soudu v Unhošti ze dne 20. listopadu 1922 byl Rudolf Č. podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro číselně neoznačené přestupky zákona o falšování potravin ze dne 16. ledna 1896, čís. 89 ř. zák., jehož se prý dopustil tím, že v červenci 1922 jako dozorce ve státním dvoře v Ú. buď sám nebo prostředkem jiných rozřeďoval kravské mléko vodou a tak je falšoval, nebo že takto sfalšované a na své výživnosti seslabené mléko vědomě na prodej choval, nebo konečně že z pouhé nedbalosti mléko vodou zředěné choval na prodej. Aniž by se dotýkáno bylo ostatního obsahu rozsudku, zákonu odporuje právní názor nalézacího soudu, dle něhož nebylo lze obžalovaného odsouditi ani pro doznané přidávání ledu do mléka, ježto prý tuto manipulaci vzhledem k odstavci druhému §u 13 cit. zákona za falšování považovati nelze. Náhled tento správným by byl jen v tom případě, kdyby šlo o led, který svým množstvím jakož i se stanoviska zdravotního jest úplně nezávadným, čemuž však v tomto případě není. Dle doznání obžalovaného dával, vyžádav si k tomu výslovně dovolení správce mlékárny K-a, do každé 30litrové bandy mléka za účelem jeho konservování kousek ledu velikosti slepičího vejce. Dle udání obžalovaného byl led čistý, rybničný. Jako jest však obecně známo, že nefiltrovaná a nedestilovaná voda rybniční není vodou pitnou a že jest způsobilou škoditi lidskému zdraví, tak stejnou měrou jest tomu i s rybničním ledem a byla tu tedy skutková podstata přestupku podle §u 14 čís. 1 cit. zákona o potravinách, neboť dle §u 13 téhož zákona lze potraviny konservovati výhradně jen látkami nebo prostředky neškodnými, ačli postupem tím váha nebo míra pro oklamání se nezvýší nebo menší jakost potraviny se nezakryje. Přimíšením kusů ledu — dle výpovědi správce mlékárny Václava K-a daly se 3—4 kousky ledu, velké jak slepičí vejce, do bandy 30litrové — byla nejen míra mléka zvýšena, nýbrž i jeho jakost zhoršena. Tomu svědčí zejména i připiš ministerstva veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze ze dne 18. října 1923, dle něhož bylo mléko přidáváním rybničního ledu za účelem ochlazení vodou z něho povstalou porušeno, vedle toho však přidáním rybničního ledu, tudíž ledu v ohledu zdravotním závadného, infikováno. Doznané a správcem K-ou schvalované přimisování rybničního ledu do mléka, nebylo však se stanoviska §u 14 cit. zákona vůbec podrobeno úvaze a tím porušen byl také předpis §u 262 tr. ř., dle něhož děj žalobní, jak jeví se po případě doplněn okolnostmi, teprve při hlavním přelíčení se vyskytnuvšími, posuzován býti má se všech právních stanovisek a podřaděn konečně pod onen zákon, pod nějž náleží.

Citace:

č. 1431. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 17-18.