čís. 1707.

Vytýkání vad bibli, by byla sesměšněna a zlehčena (§ 303 tr. zák.). Pojem posmívání se. Výrok o pachatelově vědomosti jest výrokem skutkovým.
(Rozh. ze dne 16. srpna 1924, Zm I 253/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. února 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 303 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvody zmatečnosti čís. 9 a), 10 §u 281 tr. ř. Důvodu čís. 10 §u 281 tr. ř. vůbec neprovádí. Dle čís. 9 a) §u 281 tr. ř. namítá a)že ve zjištěném výroku stěžovatelově nelze spatřovati posmívání se (učení církve státem uznané), poněvadž prý v něm není znaku, odůvodňujícího posměch. Spíše by bylo lze mluviti o zlehčování, avšak v tom směru vyloučil prvý soud trestný úmysl obžalovaného, b) že prvý soud zjstil neprávem, že si obžalovaný byl vědom, že se svým výrokem posmívá (učení církevnímu), ve skutečností prý takové vědomí neměl. Avšak zmateční stížnost jest v onom směru neodůvodněna, v tomto není provedena dle zákona. Ad a) Posmívání se některé osobě nebo věci znamená určitý způsob zlehčování jí a sice zlehčování takovým způsobem, že se o osobě nebo věci uvádí skutek, nebo přikládá se jí domnělá vada, pro kterou upadá v posměch, po případě v nevážnost. V tomto případě jest zjištěno, že obžalovaný vytýkal bibli, která jest, — jak správně uvádí rozsudek — základem učení všech křesťanských církví, uznávajících učení zjevené, že obsahuje plno chyb a nesmyslů a nehodí se· pro současný život. Vytýká tedy bibli vady, aby ji sesměšnil a zlehčil, a tím uvedl v posměch na bibli založené učení křesťanských církví, státem uznaných. Ad b) první soud zjistil, že sé obžalovaný posmíval bibli a tím učení státem uznaných církví vědomě, a své přesvědčení v tom směru náležitě odůvodnil. Tímto skutkovým zjištěním, jemuž zmateční stížnost není s to vytknouti některou z vad čís. 5 §u 281 tr. ř., jest zrušovací soud vázán (§ 288 čís. 3 tr. ř.). Pouhým popíráním subjektivní viny a brojením proti přesvědčení soudu v tom směru v rozsudku obsaženému neprovádí stěžovatel věcněprávního zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř. dle zákona. Bylo proto zmateční stížnost obžalovaného jako neodůvodněnou zavrhnouti.

Citace:

č. 1707. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 517-518.