Čís. 1539.Pokud jest provisní agent oprávněn sraziti si provisi z pohledávek, příslušejících firmě (§ 183 tr. zák.).(Rozh. ze dne 12. března 1924, Kr I 701/23.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. září 1923, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry dle §§ů 183, 184 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.Důvody:Dovolávajíc se důvodu zmatku dle čís. 4 §u 281 tr. ř. spatřuje stížnost porušení zásady trestního řízení, zabezpečující obhajobu stěžovatelovu, v tom, že nalézací soud zamítl průvodní návrh, obhájcem při hlavním přelíčení učiněný na výslech Lamberta W-e, předsedy správní rady poškozené firmy, jako svědka o tom, že stěžovatel byl oprávněn k inkasu peněz za prodané stroje a že slíbil obžalovanému v roce 1916, že v rayonu Jaroměř-Opočno, Hořice, Česká Skalice bude miti ze všech obchodů, v tomto přesně ohraničeném rayonu uskutečněných (ať obchod uzavřel obžalovaný nebo firma sama), 10 až 12procentní provisi a že si může tuto provisi z pohledávek, příslušejících firmě proti němu, sraziti započtením. Stěžovatel chtěl si navrženým důkazem zjednati podklad pro výpočet vyšší provise, než jakou mu přiznává firma W., aby tím odůvodnil svoji vzájemnou pohledávku, jež dle jeho tvrzení pohledávku firmy přesahuje, a aby tím prokázal, že byl oprávněn trhové ceny za prodané stroje inkasovati a na úhradu své provise si zadržeti. Nalézací soud zamítl návrh obžalovaného jako nerozhodný s odůvodněním, že obžalovaný dle svědectví Augustina P-у, ředitele firmy W., nebyl oprávněn peníze inkasovati a že jest vyloučeno, by předseda Lambert W. obžalovanému byl dal povolení k inkasu peněz, dále z toho důvodu, že obžalovaný nemohl svoji vzájemnou pohledávku libovolně si započísti, jelikož prý byl dlužen na pevném účte, takže jen na tom by ji mohl vyúčtovati. Postup nalézacího soudu nebyl správným. Nalézací soud měl za účelem získání materielní pravdy připustiti veškeré důkazy, pokud na posouzení věci mohou míti vliv. V projednávaném případě nelze však již předem říci, že navržený důkaz výslechem Lamberta W-e o oněch dvou okolnostech byl bezvýznamným. Třeba že dle výpovědi svědka Augustina P-у firma nedává zásadně svým zástupcům povolení k inkasu, není přece vyloučeno, že předseda správní rady Lambert W. zmocnil, třebas výjimkou, obžalovaného osobně, by ho povzbudil k větší horlivosti při uzavírání obchodů a tím k větším obratům, k tomu, by přijímal za odprodané stroje sám cenu trhovou a ji vyúčtoval se svou provisi, jakož i že mu zvýšil provise na 10—12% a že mu vyměřil onen rayon s právem na provise i z takových obchodů, jež firma v rayonu tom uzavře bez jeho zprostředkování, neboť agenti mnohých firem, jak je všeobecně známo, mají vymíněny provise z obchodů uzavřených firmou v jich rayonu bez jich přičinění. Poněvadž provise z těchto obchodů, které dosud nebyly vzaty v úvahu, by mohly činiti dosti značnou sumu a mohly by pak míti vliv při zjišťování výše škody obžalovaným firmě způsobené, a tím i na otázku viny, po případě i trestu, jest dôležito, by výslechem svědka bylo zjištěno, zda hájení se obžalovaného v uvedených směrech spočívá na pravdě, neboť možnost zmíněné úmluvy výpovědí svědka Augustina P-у vyloučiti se nedá, když tento svědek nebyl přítomen úmluvě a tudíž věděti nemůže, co jeho představený tehdy v jeho nepřítomnosti ujednal. Měl proto o těchto okolnostech důkaz svědkem Lambertem W-em býti připuštěn. Nesprávným jest také názor, uvedený v zamítavém usnesení, že pohledávka obžalovaného musila by se započísti na pohledávku na pevném účtě. Dle §u 1416 obč. zák. má se, co placeno, není-li jiné dohody, odpočítati dlužníku předem na pohledávku úrokovou, pak na pohledávku splatnou a mezi dvěma splatnými předem na tu, která jest pro něho tíživější. Mohl proto obžalovaný svou pohledávku za provisi sraziti si ze vzájemné pohledávky trhové ceny za zboží, dané firmou do komise, jakožto pohledávky, která byla splatnou a zároveň byla proň tíživější. Rovněž není správným náhled, že se pohledávky provisní, poněvadž nejsou dosud likvidními, nehodí k započtení. Této zásady římského práva občanský zákon nepřijal a, pokud snad v tom směru byly snad dříve nějaké pochybnosti, byly rozptýleny ustanoveními civilního řádu soudního (§§y 1438, 1439 obč. zák. a §§y 391 odstavec třetí a 406 odstavec prvý с. ř. s. Měl tedy nalézací soud, by si zjednal všestranný podklad pro správné posouzení věci, nabízený svědecký důkaz připustiti. Jelikož tak neučinil, trpí jeho výrok vadou dle čís. 4 §u 281 tr. ř. a bylo proto rozsudek jeho v celém rozsahu podle §u 288 čís. 1 tr. ř. zrušiti a věc odkázati k novému projednání a rozhodnutí soudu nalézacímu.