Čís. 1476.

Pro kvalifikaci §u 176 II. c) tr. zák. není třeba, by poměr zaměstnance k zaměstnavateli byl trvalým; stačí i pouhé zjednání ku práci. Ohražení lesa zakládá zločinnou kvalifikaci §u 174 II. d) tr. zák. jen ohledně osob, jež vstupují do lesa proti vůli majitele; nevztahuje se na dělníky, s jeho vědomím v lese pracující.
(Rozh. ze dne 1. února 1924, Kr I 654/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčeni zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jičíně ze dne 14. září 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem nedokonané krádeže dle §§ů 8, 171, 173, 174 II. a), d), 176 II. c) tr. zák., pokud jde o kvalifikaci dle §u 174 II. d) tr. zák., zrušil napadený rozsudek a uznal obžalovaného vinným zločinem nedokonané krádeže dle §§ů 8, 171, 173, 174 II. a), 176 II. c) tr. zák.; jinak zmateční stížnost zavrhl. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Bezdůvodnou jest výtka, uplatňovaná zmatkem čís. 10 §u 281 tr. ř., že tu není zločinné kvalifikace dle §u 176 II. písm. c) tr. zák., poněvadž prý pouhé zjednání ku práci nezakládá ještě této kvalifikace, nýbrž jest k tomu zapotřebí, by zaměstnanec byl k zaměstnavateli v trvalejším a užším poměru, než bylo u obžalovaného při zjednání k dělání dříví. Názor ten nemá v zákoně opory, pravý opak plyne z porovnání ustanoveni písmeny c) s ustanovením písmeny b) §u 176 II. tr. zák. a z okolnosti, že zákon pod písmenou c) uvádí též nádeníky, u nichž o trvalejším a užším pracovním poměru k zaměstnavateli nemůže býti řeči. Stížnost uplatňuje proti výroku o kvalifikaci dle §u 174 II. d) tr. zák., že les lze považovati za zahájený jen tehdy, je-li opatřen takovým příkopem, který brání pachateli, by se nemohl snadno dostati do držení dříví a je z lesa odejmouti. Než řešení otázky, jaká opatření lze pokládati za ohražení lesa ve smyslu §u 174 II. písm. d) tr. zák. a zdali zjištění rozsudečná jsou v tom směru dostatečná, v tomto případě není zapotřebí, neboť nelze vůbec přičítati kvalifikaci tu osobám, kterým vstup do lesa byl majitelem povolen, jak tomu bylo u obžalovaných, kteří majitelem, pokud se týče zástupcem jeho zjednáni byli do práce v lese. Právě přihlížeje k vůli majitelově, ohražením chrániti les, zákonodárce ustanovil přísnější trestání krádeže dříví v zahájeném lese obdobně jako u krádeže věcí uzamčených. Z toho plyne, že ohražení lesa může býti přitěžujícím jen ohledně osob, které vstupují do lesa proti vůli majitelově, nikoli však proti osobám, s jejichž přítomností v lese majitel nebo zástupce jeho jest srozuměn. Jen vůči oněm mohou míti význam překážky, bránící svévolnému vniknutí a odvezení dříví z lesa.

Citace:

č. 1476. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 89-90.