Čís. 1701.

Není závady, by v soukromé obžalobě mylně označené datum žalovaného činu nebylo dodatečně opraveno i po uplynutí lhůty §u 530 tr. zák., byla-li jen obžaloba v této lhůtě již podána.
(Rozh, ze dne 28. července 1924, Zm I 501/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu na Smíchově z 1. prosince 1923, č. i. U VI 1413/23/3 a potvrzujícím jej rozsudkem zemského trestního jako odvolacího soudu v Praze z 8 února 1924 č. j. То XXII 165/23/4 porušen byl zákon v ustanovení §u 530 tr. zák. Důvody:
Dne 13. října 1923 podána byla soukromou obžalobkyní na Alžbětu V-ovou soukromá obžaloba pro přestupek podle §u 491 tr. zák., dle níž prý dne 12. října 1923 urazila obžalovaná žalobkyni na dvoře domu, jimi společně obývaného, slovy: »Ty časy minuly, kdy jste kradla prádlo a ještě jiné věci svým zaměstnavatelům«. O této obžalobě ustanoveno bylo okresním soudem na Smíchově hlavní přelíčení na den 1. prosince 1923, při němž se svědectvím zjistilo, že se žalovaný příběh udál dne 9. října 1923, jak se také obžalovaná hájila, nikoliv dne 12. října 1923. Soukromý obžalobce opravdu ihned žalobní údaj v tom směru, že zažalovaný děj stal se 9. října. Okresní soud na základě názoru, že nejde o opravu, že oprava vlastně jest návrhem na potrestání obžalované pro nový skutek a že návrh ten učiněn byl teprve po projití šesti nedělní lhůty, totiž teprve dne 1. prosince 1923, obžalovanou rozsudkem ze dne 1. prosince 1923 podle §u 259 čís. 3. tr. ř. sprostil. Zemský trestní soud v Praze jako soud odvolací pro přestupky rozsudkem ze dne 8. února 1924 odvolání soukromé obžalobkyně jako neodůvodněné zamítl z týchž důvodů, jako soud okresní, podotknuv, že, uvedla-li soukromá obžalobkyně ve své obžalobě přesně dobu, kdy trestný čin na ní byl spáchán, platí pro ni lhůta §u 530 tr. zák., jinak po projití jejím nastává prekluse. Soukromá obžalobkyně mohla tedy v daném případě návrh na změnu žaloby učinlti jen, pokud neprošla šesti nedělní lhůta §u 530 tr. zák., běžící ode dne 9. října 1923. Učinila-li návrh na změnu původní obžaloby teprve dne 1. prosince 1923, stalo se tak pozdě.
Rozsudky porušují zákon v ustanovení §u 530 tr. zák. Toto ustanovení odpírá soukromému obžalobci jen tenkráte právo stíhání, když od doby, co o trestném činu vědomosti nabyl, po šest neděl , z téhož činu nežaloval. V případě, o něž jde, zvěděl obžalobce o urážce 9. října a 13. října podal žalobu, žádaje za potrestání pachatele. Mylným označením data v obžalobě, že čin spáchán byl dne 12. října, nepozbyl práva žalobního, i když omyl ten byl teprve po šesti týdnech zjištěn, poněvadž se stále ještě jednalo o týž zažalovaný čin, na nějž vztahovala se obžaloba, podaná v čase §u 530 tr. zák., a nikoliv o nějaký nový čin, v obžalobě nezahrnutý.

Citace:

č. 1701. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 509-510.