Čís. 1703.


Vojenské trestní soudní pravomoci (§ 60 tr. ř. a § 11 čís. 1 voj. tr. ř.) podléhají vojenské osoby z povolání i tehdy, jsou-li na dočasné o volené.
(Rozh. ze dne 28. července 1924, Zm II 368/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Šumperku ze dne 26. února 1924 porušen byl zákon v ustanovení §u 11 čís. 1. voj. tr. ř. a §u 60 tr. ř. ; rozsudek ten se zrušuje a okresnímu soudu v Šumperku se ukládá, by spisy postoupil příslušnému vojenskému prokurátorovi v Olomouci.
Důvody:
Rozsudkem okresního soudu v Šumperku ze dne 26. února 1924 byl Alois V. pro přestupky podle §u 411, 459 tr. zák., jichž se db puist M dne 12. února 1924 v D., odsouzen k trestu. Úredním opisem kmenového listu Aloise V-a je zjištěno, že rotmistr Alois V, je rotmistrem zbrani z povolání, zařazený do kmenového stavu p. pl. čís. 45 a že obdržel dne 1. ledna 1924 »dovolenou« s čekaným na dobu 12 měsíců jako dočasně k službě nezpůsobilý. Dle §u 33 branného zák. ze dne 19. března 1920, čís. 193 Sb. z. a n. určují rozsah vojenské trestní pravomoci soudní vojeský trestní řád a vojenská služební ustanovení. Dle §u 11 čís. 1. voj., tr. ř. jsou podrobeny vojenské soudní pravomoci »vojenské osoby v činné službě«. Služební řád branné moci československé ustanovuje pak v článku 3: »K osobám vojenským v činné službě náleží: A.) vojenské osoby z povolání, činně sloužící«.
Věstník min. Národní obrany ročník VI. část 31 čl. 270 doplňuje ustanovení shora zmíněného čl. 3 a) služ. řádu takto: »Osoby uvedené v odstavci 3. jsou vojenskými osobami v činné službě i tehdy, jsou-li na dočasné dovolené, jež jim byla udělena podle příslušného předpisu o dovolených«. Z uvedeného plyne, že Alois V. jako rotmistr z povolání na dočasné dovolené od 1. ledna 1924 podléhá i nadále vojenské soudní pravomoci.
Citace:
č. 1703. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 512-513.