Čís. 1448.

Zavinění lékárníka, jenž vydal lék, ač recept nebyl řádně předepsán.
(Rozh. ze dne 14. ledna 1924, Kr II 115/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského soudu v Opavě ze dne 30. prosince 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života dle §u 335 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost se dovolává číselně důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. Dle čís. 5 §u 281 tr. ř. vytýká, že rozsudek jest ne- jasný, neúplný a že si odporuje, a shledává tyto vady v tom, že prý prvý soud v důvodech nesprávně cituje zákony, zejména zákon z 21. dubna 1876, čís. 60 ř. zák. Tím však neprovádí stížnost žádného z uvedených formálních zmatků, nýbrž věcnou námitku, že byl nesprávně vyložen zákon, v tomto případě min. nařízení z 21. dubna 1876, čís. 60 ř. zák. a min. nař. z 28. ledna 1908, čís. 21 ř. zák., rozhodné pro posouzení trestného zavinění obžalovaného. Zmateční stížnost namítá totiž po věcné stránce, že dle nařízení z roku 1876, čís. 60 ř. zák. nemá lékárník povinnosti, zkoumati, zda předepsal lékař léčivo, uvedené ve farmakopei, k účelům technickým či léčebným, a že tudíž k provedení (dispensování) lékařských receptů, znějících na léčiva, uvedená ve farmakopei a obsahující v sobě jed, nemusí míti povolení politického úřadu; z toho dovozuje, že nelze shledávati trestné zavinění obžalovaného v tom, že expedoval arsenik na lékařský recept bez svolení politického úřadu. Avšak stížnost přehlíží, že rozsudek neshledává vinu stěžovatelovu ani v tom, že nezkoumal, k jakému účelu má býti jedu použito, ani v tom, že jej prodal bez svolení politického úřadu, nýbrž jedině a výhradně v tom, že vydal jed na recept, který nebyl řádně předepsán, ačkoliv jako lékárník musel věděti, že dle platných předpisů, totiž nař. z 28. ledna 1908, čís. 21 ř. zák. tak nesmí učiniti. O nařízení z 21. dubna 1876, čís. 60 ř. zák., upravujícím obchod jedy a léčivy, která mají v sobě jed, zmiňuje se soud patrně jen vzhledem k obhajobě obžalovaného, že měl za to, že L-ová potřebuje arsenik na posypávání, tedy k technickému účelu, a dovozuje z obsahu nařízení zcela případně (vzhledem k tomu, že citované nařízení platí jako všeobecný předpis o obchodu jedy a jedovými léčivy také pro lékárníky), že stěžovatel dle svého povolání musel věděti, že, kdyby šlo o arsenik k technickým účelům, by jej nesměl prodati bez svolení politického úřadu, nehledě k tomu, že mu muselo býti také známo, že lékař není vůbec oprávněn k takovému účelu jed předepisovati. Poněvadž tedy soud neodvozuje trestného zavinění stěžovatelova z porušení nařízení z roku 1876/60 — odvolávaje se naň jen mimochodem a vždy v souhlasu s posudkem znalců, netřeba se dále zabývati námitkami, které v tomto směru činí stěžovatel rozsudku. Avšak stížnost popírá také, že se obžalovaný provinil proti nařízení z 28. ledna 1908, čís. 21 ř. zák. Připouští sice, že recept Dra В-a nebyl řádně sepsán a že ho neměl dispensovati, nýbrž že se měl dohodnouti s lékařem, má však za to, že by tato dohoda ničeho na věci nezměnila, poněvadž Dr В. prohlásil jako obžalovaný, že by byl v takovém případě recept formálně doplnil, aby mohl býti bez závady proveden. Z toho dovozuje, že výhradnou vinu na smrti L-é nese lékař, který nepřípustnou dávku jedu předepsal, kdežto obžalovaný jako lékárník se dopustil pouze přestupku dle §u 27 nařízení z 1908/21. Zde však přehlíží zmateční stížnost, že přestoupení citovaného nařízení se tresce jako přestupek dle §u 27 jen tenkráte, nevztahuje-li se naň obecný zákon trestní. Obžalovaný se však dopustil trestného zavinění tím, že proti výslovnému zákazu § 3 cit. nař. dispensoval recept, který nebyl řádně předepsán, a který měl odmítnouti, poněvadž v něm lékař velmi značně překročil maximální dávku arsenu, 20 miligramů, předepsav 20 gramů, aniž by byl vyznačil váhu netoliko číslicemi, nýbrž i slovy a připojil vykřičník (jak nařizuje § 4) a poněvadž recept obsahuje doložku »dle rady«, dle §u 9 nepřípustnou. Poněvadž stěžovatel svým jednáním porušil platný předpis, vydaný v zájmu bezpečnosti života a jeho jednáním, o němž jako lékárník mohl předvídati, že může přivoditi nebezpečenství pro život i zdraví lidí, přivodil smrt Terezie L-é, jsou zde všecky náležitosti skutkové podstaty přečinu dle §u 335 tr. zák. Okolnost (v rozsudku ostatně nezjištěná), že by byl lékař po případném dotazu obžalovaného recept formálně doplnil, by vyhovoval zákonným předpisům, nemůže obžalovaného omluviti, poněvadž se nepostaral o to, by vady receptu byly odstraněny, a vydal jed bezprávně, nemaje řádného předpisu. Rovněž tak nemůže ho vyviniti spoluzavinění lékařovo, poněvadž jednání obou — lékaře i obžalovaného lékárníka — bylo příčinné pro nastalý výsledek.

Citace:

č. 1448. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 42-44.