Čís. 1794.


Cizozemce lze dle §u 249 tr. zák. vyhostiti z území republiky při odsouzení pro přečin nebo přestupek jen, ukládá-li zákon výslovně trest ten na čin, jímž byl uznán vinným.
Při odsouzení pro přestupek §u 523 tr. zák. a §§ů 1 a 2 zák. ze dne 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. jest vyhoštění nepřípustno.

(Rozh. ze dne 14. listopadu 1924, Zm II 405/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Mor. Ostravě ze dne 22. května 1924, jímž byl obžalovaný Tomáš D. uznán vinným přestupkem §u 523 tr. zák. a přestupky podle §§ů 1 a 2 zákona o tulácích a podle §u 249 tr. zák. vypovězen byl z území ČsL republiky, a zrušil výrok o vypovězení.
Důvody:
Rozsudek soudu prvé stolice uznává obžalovaného vinným přestupkem §u 523/81 tr. zák. a přestupky §§ů 1 a 2 zákona ze dne 24. května 1885, čís. 89 ř. zák. a vyslovuje, že se obžalovaný podle §u 249 tr. zák. vypovídá z území republiky. Právem napadá zmateční stížnost veřejného obžalobce posiez uvedený výrok důvodem zmatečnosti čís. 11 §u 281 tr. ř. Vyjma případy zákonem stanovené, nesmí podle §u 4 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 293 sb. z. a n. nikdo býti z určitého místa neb území vypovězen. Ustanovení §u 249 tr. zák., jehož se nalézací soud к odůvodnění napadeného výroku výhradně dovolává, nezmocňuje obdobně jako pro obor zločinů ustanovení §u 25 tr. zák. soudy všeobecně k vyhoštění cizinců, již se dopustili přečinů nebo přestupků, nýbrž poukazuje toliko k různým (co do časového a místního rozsahu) způsobům případného vyhostení pachatelova, jež jest povšechně v §u 240 tr. zák. uvedeno jako zvláštní druh trestu. Ovšem lze dle §u 250 tr. zák. druhy trestů v zákoně (§ 240) vypočtené též zostřiti a zostřením jest obzvláště, když se více jednotlivých trestů spojí. Než i takové zostření může se dle téhož §u státi výhradně v těch případech, v nichž jest zákonem stanoveno, a v té míře, jak to jest ustanoveno. Proto může soud, jde-li o přečin nebo přestupek, cizozemce z republiky vypověděti toliko tehdy, uznává-li ho za vina takovým přečinem nebo přestupkem, na nějž ukládá zákon výslovně a zvláště trest vyhoštění z tuzemska jako trest hlavní nebo trest vedlejší. Takového ustanovení není ani pro přestupek opilství, ani pro přestupky tuláctví a žebroty, jimiž byl obžalovaný uznán vinným. Vyslovil-li nalézací soud bez takové zákonné opory, že se obžalovaný z území republiky vypovídá, vykročil tím ze své moci trestní a slušelo dotčený výrok zrušiti jako zmatečný z důvodu čís. 11 §u 281 tr. ř.
Citace:
č. 1794. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 689-690.