Čís. 1788.

Maření exekuce (zákon ze dne 25. května 1883, čís, 78 ř. zák.).
Předpokladem trestnosti dle §u 3 zákona jest aspoň formální oprávnění exekučního orgánu k výkonu zabavení.
K administrativnímu zabavení pohledávky dlužníkovy pro berní nedoplatky není berní vykonavatel oprávněn (§§y 22 a násl. prozatímních předpisů pro berní exekuci).
(Rozh. ze dne 10. listopadu 1924, Zm II 26/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného Pavla W-a do rozsudku krajského soudu v Uherském Hradišti ze dne 1. prosince 1923, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem podle §u 3 zák. ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. zák., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného z obžaloby pro tento přestupek. Zmateční stížnost státního zastupitelství do téhož rozsudku, pokud jím byl obžalovaný František S. podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěn z obžaloby pro přečin dle §u 5 tr. zák. a §u 1 onoho zákona, zavrhl.
Důvody:
Zmateční stížnost Pavla W-a napadá výrok, odsuzující ho pro přestupek dle §u 3 zákona o maření exekuce, zmatky čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. Pokud vývody její uplatňují číselně zmatek čís. 5, věcně však zmatek čís. 9 a) výtkou, že v tomto případě o vedení exekuce nemůže býti řeči, nelze jí upříti oprávnění. Podle zjištění rozsudku prodal obžalovaný Josef W. Františku S.-ovi prase po 14 nebo 15 aneb 16 Kč za 1 kg mrtvé váhy. Když správce berního úřadu Sch. zvěděl, že Josef W., který dlužil finančnímu eráru asi 13000 Kč daní, prase prodal, odebral se k obžalovanému S-ονί (podle výpovědi S-ovy s exekutorem) a když S. potvrdil, že prase od Josefa W-a koupil a ještě nezaplatil, poněvadž nebylo odváženo, prohlásil Sch. S-ovi, že kupní cenu za prase zabavuje pro berní úřad. S. pak požádal Sch-a, by si odpoledne o půl šesté přišel pro peníze, že si je před W-em může vzíti. Když pak Sch. v určenou dobu k S-ovi přišel, prohlásil tento, že si W. peníze vybral. S. peníze skutečně vyplatil Pavlu W-ovi, když tento, byv upozorněn, že berní úřad zabavil pohledávku, naříkal, že prase bylo koupeno za jeho peníze. Ze zjištěného děje plyne, že nešlo a nemohlo jíti o administrativní zabavení kupní ceny, t. j. hotovosti, prodateli již patřící, nýbrž jen o administrativní zabavení pohledávky Josefa W-a proti Františku S-ovi, pokud se týče nároku prodatele na vyplacení ujednané kupní ceny. Právem zmateční stížnost namítá, že nemůže býti řeči o exekuci ve smyslu zákona o maření exekuce, správněji řečeno, že nelze mluviti o tom, že pohledávku nutno pokládati za zabavenu ve smyslu tohoto zákona.
Věc dlužno pokládati za zabavenu jen tehdy, když předepsaným způsobem bylo ustanoveno, že cena její má sloužiti výhradně k uspokojení nároku nějakého věřitele. Podle platných zákonných předpisů však není přípustná administrativní exekuce na takové pohledávky, jakou byla pohledávka W-ova. Podle §§ů 2 a násl. prozatímních předpisů pro berní exekuci (příl. 5 k věstníku ministerstva financí z roku 1900) mohou berní úřady administrativně provésti k vydobytí berních nedoplatků pouze zájem a prodej movitých věcí (hmotných), vnucenou správu nemovitostí dlužníka a dle výnosu ministerstva financí z 9. července 1902, číslo 81495/1901 (věstník ministerstva spravedlnosti z roku 1902 str. 217) zabavení pohledávek z papírů, svědčících majiteli a pohledávek naznačených v §u 296 ex. ř. Nebyli tedy správce berního úřadu a berní vykonavatel ani formálně oprávněni dotyčnou pohledávku cestou administrativní zabaviti. Ustanovení §u 3 zákona o maření exekuce chrání právě tak, jako trestní ustanovení §§ů 68, 81, 312, 314 tr. zák., autoritu státu. Předpokladem této ochrany orgánů státu, pokud se týče opatření jimi provedených, jest však aspoň formální jejich oprávnění. Neboť v zájmu státu není chrániti tyto orgány neb jejich opatření i v případě, když překračují obor svých práv a povinností. Neprávem tedy nalézací soud, shledav pohledávku za zabavenu, podřadil stěžovatelův čin skutkové povaze přestupku dle §u 3 zákona o maření exekuce. Bylo proto napadený výrok jako zmatečný ve smyslu §u 281 čís. 9 a) tr. ř. zrušiti a stěžovatele dle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby sprostiti. Těmito vývody však pozbývá též právního podkladu zmateční stížnost veřejného žalobce, domáhající se zmatky čís. 5 a 9 a) §u 281 tr. ř. odsouzení Františka S-a pro přestupek dle §u 3 zákona o maření exekuce, spáchaný zaplacením kupní ceny Pavlu W-ovi. Bylo ji tudíž zavrhnouti.

Citace:

č. 1788. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 678-679.